Waterfall

7. Chapter - Smrt je jen začátek..

Běžela jsem ke Kaledonskému útesu.Celou dobu jsem se nezastavila.Už jsem slyšela šumění vln ,které bouchají o potopené jeskyně.

"Serpencie,nedělej to!" někdo na mě zakřičel,ale já běžela dál.

Stála jsem na hraně útesu a koukala dolů.Otočila jsem na toho,kdo to se mnou mluvil.Babička,dědeček a matka.

"Smrt je jen začátek".Roztáhla jsem ruce a začala padat.Podfukoval mě vítr a já padla do vln.Padla jsem do moře a mé oblečení se začalo na mě lepit.Oči jsem měla otevřené a viděla jsem jak se potápím a jak hladina oceánu se ke mě vzdaluje.Padala jsem do hlubin...

----------------------------------------------------------

"Je to tvoje chyba!!" zakřečela jsem na svou dceru.

"Kdyby jsi jí do toho nekecala,mohla stále žít.Moje jediná vnučka...a ty jsi takhle zabila.Je ti doufám jasné že její smrt máš na svědomí".

Klekla jsem si k hraně útesu a dala si tvář do dlaní.Já ji zabila,a co řeknu Fredericovi a co hlavně Lokimu?Odešla jsem a namířila si to za Lokim.

Přišla jsem do věznice.

"Serpencie?" šeptl a já jsem k němu přišla.

"Co chcete?"

"Loki já ti to musím říct..."

"Dovolíte nám svatbu".

"Už to ani nejde..."

"Proč?"

"Skočila z útesu".

"Cože?" řekl a měl ve tváři viděšený výraz.

"Skočila z útesu,kvůli tomu že jsem jí nedovolila aby tě měla ráda...je to moje chyba".

"Ach Serpencie".řekl a posadil se.

Já jsem odešla s těžkým srdcem a šla do Serpenciiny komnaty....