Waterfall

2. Chapter - Večeře se snoubencem...

Šla jsem do svého pokoje a svlékla svou denní róbu.Oblékla jsem si modrou,večerní a učesala vlasy.Když jsem byla oblečená a přiravená.Vyšla jsem ze dveří a  namířila si to na večeři.Otevřela jsem dveře a viděla Ódina s Friggou,Lokiho,Thora,babičku Emu a dědečka Benedicta,matku a nějakého staršího muže.Vypadal tak na 40.

"Á, Serpencie tohle je je tvůj snoubenec,jmenuje se Frederic".

"Tší mě pane".Řekla jsem a sedla vedle něj.Samuraj ležel u trůnu a spal.Jak jinak.

Já si dala zeleninový a ovocný salát a jedla.Najednou jsem cítila něčí ruku na mém stehně,která se posunovala nahoru.Podívala jsem se na Frederica a okamžitě mu pleskla přes prsty.Jen se uchchetl a má vydlička spadla tak,že všichni na mě upjali pohledy.Roztřesenými prsty jsem uchopila vydličku a přehrabovala se v jídle.

"Už..už nebudu".Řekla jsem a doslova utekla od stolu.Samuraj běžel za mnou.

Sedla jsem si do zahrad a lehla si na lavičku a zakryla si tvář.Plakala jsem.Tak s takovým mužem budu muset sdílet lože?To ne...Já si myslela že to bude pěkný mladík a ne starý pán.Plakala jsem a kapka slzy mi stékla po tváři a dopadla na zem.

Plamen svíčky dlaní zhasnou,bolest necítím

zkuste víc a klidně vyrovnám se tím,

jenže její srdce tepe,ve mě dechu nezbývá,

a když mě nic nebolí a když snesu cokoliv

proč slzy dál si v očích ukrývám....

Začala jsem si zpívat a sedla si a kolena přitiskla k sobě.Koukala jsem na naše modré ruže a slzy mi stékali po tváři.

Plamen svíčky dlaní zhasnou,bolest necítím

ať je mráz,či pálí žár jsem svolná s vším,

srdce mé se prasklo v půli,na co by měl kámen vůli,

když se v mlze ztratí cíl,k čemu lásce čím kdo byl,

v očích mám jen led,přesto téct mou slzu nespatří už svět...

S posledním slovem mi kápla slza na zem.

"To je moc hezká písnička".

"Co?Ach Loki,vám se líbí?"

"Je krásná,a od vás se mi dobře poslouchá"

"Naučila mi ji babička Ema".Povzdechla jsem si.

"Co se stalo ,že jste odešla ve spěchu od stolu?"

"Princ Frederic mi sáhla na mé stehno a posouval ho na horu".

"Panebože".Šeptl a koukal na růže.

"No měla bych jít,kdy odcházíte?"

"Asi zítra,přenocujeme zde a asi ráno odejdeme".

"Už ráno?To je škoda,chtěla jsem vás poznat víc".

"Také,jste moc milá a laskavá Serpencie"

"Děkuji".Objal mě a mě to překvapilo.Kdyby takový byl i princ Frederic,který bez tak takový není.

Vstala jsem a rozloučila se s Lokim.Dorazila do pokoje a Samuraj leže na mé posteli.

"Ach Serpencie já tě tak lituji".

"Samuraji,na tvým místě raději mlčela".

"Promiň".Řekl a lehl.Já se oblékla,lehla na postel a v hlavě jsem si prospěvovala písničku...

Tak další díl je na světě.Ta písnička je z Mrtvé nevěsty od T.B.Děkuji a vote a komentář potěší...