All For Justice (Ryuzaki x Light) [DOKONČENO]

Pondělí

Light Yagami
Nelíbil se mi ani trochu tenhle Ryuzakiho nápad, ale pokud chci dál zabíjet vinné občany našeho státu, musel jsem souhlasit.

Pouta, propojená dvoumetrovým řetězem, která právě zacvakla, spojovala zápěstí mladého geniálního detektiva se zápěstím stejně tak starého studenta místní vysoké školy, kterému téměř doslova spadla do rukou nejsilnější zbraň světa - zápisník smrti.

Podíval jsem se na svého detektiva, "Ryuzaki, nemůžu uvěřit, že mě podezříváš. Myslel jsem, že po dobu celého vyšetřování jsme přátelé~"

"Lighte, my přáteli nadále zůstáváme. Neber si to osobně. Jen... potřebuji jistotu. Takto tě můžu 24/7 hlídat. Jsi jediný podezřelý, který mi zbyl. Pokud se po týdnu neukáže, že jsi Kirou ty, pustím tě a už nebudeme přátelé, ale bráchové."

Natáhl jsem se pro šálek čaje a upil, "tedy pokud to chápu... jestli bude Kira zabíjet lidi i přestože já jsem spoután s tebou, budu volný a už mě nikdy, NIKDY nebudeš podezřívat?"

"Na 99 % nebudu," vzal mezi palec a ukazovák (ostatní tři prsty měl napnutě roztáhlé od sebe) kostku cukru, vhodil si ji do kafe, vzal další a udělal to samé, třetí a čtvrtá taky skončily v šálku a pak teprve nahlas začal usrkávat.

Drásalo mi to nervy. Nemohl jsem ale cokoliv říct, neboť by usoudil, že jsem výbušný a tím pádem můžu být Kira víc, než teď.

"Ryuzaki? Musím na WC."

"Jak základní lidská potřeba," povzdechl si a své dřepění na gauči vyměnil za neohrabané seskočení dolů.

...

"Ryuzaki, snad můžu mít aspoň na záchodě soukromí, ne? Vypadni za ty dveře!"

Naklonil se zblízka k mým očím, "copak... jsi Kira? Přiznáváš se?"

"Ty vole, jak bych ze záchodu asi zabíjel, nevíš?!"

Zamračil se, "nechci nic ponechat náhodě."

Vystrčil jsem ho a přivřel mezi námi dveře, jak nejvíc to šlo.

"Občas pochybuju že to na druhém konci řetězu je génius," prohodím, abych hlasem zakryl potiché vytažení papíru vytrhlého z deníku smrti. Tušil jsem, že jednou nějaká podobná situace nastane, tak jsem se dopředu pojistil.

Napsal jsem první z několika jmen svých obětí a způsob, jakým zemře. Ryuk - bůh smrti - se pak už o zbytek postará.

Pusou jsem vytvořil zvuk prdu, zatímco jsem papír skládal.

Spláchl jsem a vyšel ven. Ryuzaki čupěl, opřený o zeď. Jeho černé rozcuchané vlasy mu padaly do očí, "tak jdeme," zatahal jsem za řetěz, což Ryuzakiho převrhlo vpřed, jako by byl socha.

"Hej, žiješ?" zeptal jsem se s obavami, ale uvnitř sebe jsem se smál jak pako.

Ryuzaki však zůstal tak, jak dopadl - i oči měl otevřené!

Zohnul jsem se k němu a luskl mu před očima, které nereagovaly mrknutím.

"Tak tohle je jiný psycho," zašeptal jsem si zřejmě jen pro sebe. Dlaň jsem mu položil před nos a zjistil, že dýchá. Mé vnitřní já se rozplakalo.

Kéž by byl mrtvý a já se mohl nerušeně věnovat očistě světa od těch, co zneužívají svých práv!

Podebral jsem tu podvýživenou napodobeninou člověka závislého na drogách a odnesl jej do jeho... ne... naší postele.

Eeew!

...

Leželi jsme naproti sobě a dívali si vzájemně do očí, přestože pouze jeden byl vzhůru.

To pomyšlení mě děsilo.

"Nečum," zabručel jsem a ručně mu stáhl víčka dolů.