All For Justice (Ryuzaki x Light) [DOKONČENO]

Úterý

"DoprDELE, já usnul!" vzbudil mě klidný hlas mého milého připoutance.

"Klid, chlape, i Einstein párkrát zamhouřil oko," zahrabal jsem se spokojeně, že už neřve, víc do peřiny.

Ruka, která byla svázaná s Ryuzakim mi proti vůli po posteli jezdila tam a zpátky, jak nervózně pochodoval po místnosti.

"Mé vlastní tělo mě zradilo! Jak se na sebe můžu pak spolehnout?"

"To máš vidět mě na přednáškách," uchechtnu se jeho vyšilování a zároveň trhnu rukou, čímž se on zapotácí, ale zato má ruka už je nehybně na místě.

Zavřu oči s úmyslem spát, páč mám na dohánění tři noci za sebou.

...

"Naaah~" zívnu si a spokojeně, že jsem se konečně vyspal a otevřu oči.

Spatřím kousek nad sebou vybledlý obličej, černý rozcuch a kruhy pod očima tak tmavé, že by se jeden bál přemýšlet, kolik probdělých nocí se za nimi skrývá.

"Demente!" vyjeknu a rychle se od něj odsunu.

"Nenadávej, nebo tě příště nenechám dospávat, Lighte."

...

"Watari? Mohl bych tě poprosit o zmrzku?" zeptal je Ryuzaki starého pána, který sem za námi chodíval vypomáhat a plnit Ryuzakiho přání.

Watari odešel a po chvíli do místnosti plné obrazovek dotlačil stůl se čtyřmi podlouhlými nádobami plnými zmrzliny a se zmrzlinářskou čepičkou na hlavě.

Ten děda ho má fakt rád.

"Jako vždy, Ryu?"

"Ano. Děkuji Watari."

Stařík na sebe nenechal dlouho čekat a už nesl Ryuzakimu kornout s nebezpečně se pohybujícím komínem několika kopečků.

"Dáte si také, Lighte?" zeptal se Watari, přičemž se na mě Ryuzaki díval, ne... on sledoval každé mé mrknutí, jakoby byl podle mé odpovědi blíž k závěru, zda jsem Kira.

"Ano, kopeček od každé příchutě, prosím."

Ryuzaki vypadal smutně až zklamaně... i když, on se tváří pořád stejně.

Prokoukl jsem ho! Bylo to jasné, pokud bych si nedal vůbec, znamenalo by to, že nejsem jeho přítel, protože ti pro své přátele dělají i věci, které nechtějí. Považuje mě za přítele a takhle by to vypadalo, že jsem ho jen hrál, tudíž by mi nedělalo problém hrát, že nejsem Kira, kterým jsem.

Pokud bych si dal to samé, co on (ne díky, nechci cukrovku), bylo by zřejmé, že se napodobováním učím jeho chovaní, abych mohl předvídat jeho další krok proti Kirovi = byl bych Kira.

Fuuu, jestli to takhle půjde ještě dalších pět dnů, tak si budu muset snad i dávat pozor, kolika čtverečky papíru si utírám zadek.

"Děkuji," vzal jsem si zmrzlinu a s Ryuzakim jsme si sedli na kolečkové židle.

"Shrneme si, co víme," řekl monotónně detektiv, dřepící na své židli okousávajíc kopečky. Raději jsem se nad tím nepozastavoval.

"Kira dokáže zabíjet na dálku. Umí ovládat své oběti a donutit je k sebevraždě. Nejčastějším úmrtím bývá zástava srdce," pověděl jsem chladně.

"Správně Lighte. Zabíjí ovšem jen ty, jejichž jména zná. To jsme si potvrdili minule," zahryzl se do kornoutu.

Kéž bych znal tvé jméno místo téhle směšné přezdívky, Ryuzaki. Bylo by po všem.