AUSCHWITZ: Já jsem Höss [pozastaveno]

KAPITOLA 1. - Auschwitz

O koncentračním táboře v Osvětimi, pojmenovaný Auschwitz jsem se dozvěděl, když už stála celá 1. část. Vlastně to ještě ani nebyl koncentrák, ale vězeňský tábor. Drželo se zde pouze něco přes 300 vězňů a pracovalo zde jen něco málo přes 90 vojáků SS. To bylo v celku příjemné posílení, protože po desítkách táborů, které jsem do té doby projel se mi zmínka o táboře s pouhými 30 vězni a 15 vojáky v úplně nově zbudovaném táboře jevila jako docela... chabý začátek.

Poprvé jsem Auschwitz navštívil 4 týdny po začátku jeho plného provozu. 300 vězňů pro mě nebylo nic nového a přestavěné kasárny nedělaly ze stavby tábora nic složitého. Zaujalo mě hlavně krematorium doktorů a setkal jsem se dokonce s proslulým doktorem Mengele a jeho manželkou, kteří se zde čerstvě přistěhovali. Nad nápisem nad vstupní bránou ,,PRÁCE OSVOBOZUJE" jsem se jen lehce pousmál. Řekněte, není to k smíchu? A zároveň k pláči? Nebo k zamyšlení? Zajímalo by mě, kdo tam ten nápis vůbec vymyslel...

Chodit kolem zohavených tváří vězňů, kteří předemnou a mou ochrankou pouze vystrašeně ustupují mi nabuzovalo zvláštní a uspokojivý pocit. Zjistil jsem, že být někdo důležitý naproti někomu, kdo mi nesahá ani po kotníky je pro mě něco, na co bych si rychle zvykl. Nebyl jsem totiž na nic takového ani z daleka zvyklý.
Odjížděl jsem ale z Osvětimi s pocitem, který zažívám u každého jiného tábora.

Po dalším měsíci se věci velmi rychle obrátily. Setkal jsem se po pár dnech, kdy jsem byl na pracovní cestě s Himmlerem, který už nemluvil o ničem jiném, než zrovna o Auschwitzu. Přestal jsem kroužit očima nad tak z prvu nezajímavou věcí, až když přišla zmínka o budoucnosti tábora. Zmínil se totiž, že prý bude Auschwitz konkurovat  samotnému Terezínu a bude dokonce největší svého druhu.

Začala se totiž stavět druhá část tábora, určená pro zajatce a vězně, hlavně prý ale pro židy, které, jak víme, náž vůdce tak úpjenlivě nesnáší. Do téhle chvíle se ještě standartně odstřelovalo do speciálních jám v zemi, které se následně zahrabaly. Ale essessáci z toho šíleli a bláznili, jelikož mohli za den zabít až pár stovek lidí a vodka rychle docházela. Zabýval jsem se tehdy tedy hlavně otázkou holokaustu. Při mé návštěvě v jednom táboře jsem se dozvěděl, že onen tábor už se židy snaží likvidovat jiným způsobem, než je ten odstřelovací, ale podle mého ne dost rychle a... dostatečně bezbolestně.

Za nějakou dobu jsem byl s Auschwitzem spojen natolik, že mě Himmler jmenoval vrchním velitelem celého komplexu. Jednou, když jsem si zvykal na pochod takového tábora jsem na to přišel. Voják si zde omylem přičichl k nynější desinfekci, zvané cyklon B, když kontroloval, o co se jedná a okamžitě upadl do bezvědomí. Po mém dalším výzkumu se ukázalo, že je cyklon B smrtelně jedovatý. Se souhlasem z hora jsme začali cyklon B více zpracovávat a společně s tím vyrostly v druhé části tábora - v Birkenau tzv. plynové komory. Můj hrubý odhad bylo 2000 lidí denně mrtvých rychlým a bezbolestným způsobem, který zároveň nijak tvrdě nepoškozuje zdraví vojáků.

(Následující video je záznam z filmu ,,Norimberský proces", kde herec, který představuje Rudolfa Hösse, vypovídajícího při Norimberských procesech popisuje chod tábora Osvětimi, hlavně v oblasti holokaustu: )

Když tábor rostl, byl jsem hlavně vedoucím stavby. Společně s komorami se budovaly i 4 krematoria a tisíce domů pro desetitisíce zajatců. Další budovy, jako velitelství a podobně byly samozdřejmostí. Tehdy mi začalo docházet, jak se Auschwitz stává mojí součástí a že budoucnost tábora bude i ta má. Dostal jsem pod ruku až 3000 vojáků, ale hlavně osud všech zajatců, neméně židů.

Výstavba druhé části Birkenau, vzdálené od velitelství jen pár kilometrů netrvala ani moc dlouho. Od obrovské, vysoké vstupní věže se dvěma vchody vedou tím větším koleje pro budoucí, vlakové transporty lidí. Na stranách od kolejí je dál tak šest až deset metrů místa, aby se lidi mohli rychle vyložit a rozdělit na muže, ženy, děti, schopné a neschopné práce. Od kolejí do prava je oblast s baráky. Každá řada 20 domů se nazývá blok, který má uprostřed jeden dům, sloužící jako záchody (tzv. latríny). Od kolejí do leva jsou kuchyně, jídelní stany, velitelské domy a za plotem bloky pro děti. Na konci kolejí je odbočka pro vlak, který odjíždí dál a na každé straně 2 krematoria. Za plotem jsou pak už jen odstřelovací areály. Ploty jsou dvojvrstvé, někdy trojvrstvé a napájené elektřinou, která by odradila snad i dinosaura. Na noc se ale vypínají.

Vojáci SS mají baráky před vstupem do tábora a udržují pravidelné služby. Nebo alespoň by měli. Hlavní bloky mají rozdělení A1-A9, další, dětské B1 a B2. Každý blok i dům má svého zástupce, buť z řad vojáků, či zajatců a musí podávat pravidelná hlášení. Každý dům je střežen vojáky, nepřetržitě. Sprchy přepadají jedny až dvoje na tři bloky a rozhodně žádná mýdla. Jídlo se bude rozdávat až večer, chléb do jednoho domu. Až budou zajatci pracovat a vydělávat, za odměnu se jim možná podmínky zlepší... Polévky budou k dispozici každý druhý nebo třetí den večer. Přes den musí být vězni buď všichni venku nebo všichni uvnitř baráků, za každého počasí. Přísný zákaz opouštění svého bloku a oblasti kolem domu. Vojáci si můžou dělat prakticky co se jim zlíbí, ale hlavně udržovat pořádek. Tím jsem ale nemyslel trestat bezdůvodně a podobně... což asi jen málo kdo pochopí.

Do plynu budou chodit hlavně židé, neschopní práce a vážně nemocní. Stíhat se toho bude muset hodně. Za jakékoli porušení pravidel se bude trestat, z prvu bez milosti. Při pokusu o útěk bude trest nejtvrdší a každý den se budou muset zajatci sčítat (tzv. roll-call). Při neshodě se bude počítat a stát tak dlouho, dokud nebude prostě a jednoduše počet sedět. Každý den budou brzo ráno odcházet pracovní kommanda do budoucí, třetí části tábora a pracovat do večera, pokud potřeba tak do noci, někde ty peníze brát musíme.
Toto jsem vysvětloval hlavním velitelům, když už byla stavba skoro u konce. Místo vypadalo schopně a dokonce jsem si myslel, že je to místo hodné návštěvy Himmlera nebo samotného A. Hitlera. Na dlouho ale takový pocit mít nebudu.

Při posledních kontrolách, když jsem procházel budovy se svou ,,ochrankou" mě čekalo nečekané překvapení. Himmler se přijel podívat na ,,svou práci". Zrovna jsem odcházel a tak jsem si toho všimnul rychleji, než mi to vojáci stačili oznámit. Neváhal jsem a rychlejším krokem jsem šel přivítat návštěvu.

Věřte anebo ne, Himmler byl spokojený asi tak stejně, jako já. Provedl jsem ho kolem a při tom mu vysvětloval pravidla, která jsem určil a jak si to tady asi představuji. Ten jen potichu přikyvoval, což mě mírně vyvádělo z míry. Ale nakonec jsem to snad zvládnul a když jsme přisli zpátky k bráně, přišel ke mě a říká: ,,Pane Hössi, odvedl jste tady dobrou práci. Očekavejte zde v příštích týdnech hodně nových vojáků a příští měsíc první transporty. Budou se zde svážet z celé Evropy, takže to bude muset jít rychle. Pravidla, které jste určil ale odpovídají mým podmínkám a představám, takže jsem spokojen. Věřím, že naši stranu nezklamete, pane Hössi. Heil Hitler"! Zasalutoval, otočil se a odjel. Chvíli jsem pak stál v bráně a přemýšlel, co se vlastně stalo. Ale po té jsem si uvědomil, že to byla vlastně pochvala. S drobným úsměvem a egem na 100 % jsem se otočil a odkráčel pokračovat v kontrolách.

Za měsíc, tak jak Himmler slíbil, se už Birkenau hemžil vojáky, čekající na rozkazy. Vše bylo připravené a hlavní vojáci a velitelé vysvětlovali pochod tábora svým kolegům. Před 10. hodinou večer už šel v dáli slyšet rachot a píšťala vlaku.

První transport je tady.