Ráno jsem se probudil a vzbudil Baekhyuna. On do školky ani školy nechodí učím ho doma když už je něco hodně důležitého. Počítat už umí a na psaní pracujeme. Každé ráno mu dělám snídani a pak odchazím do školy. Před odchodem do školy ho ale zamikám ještě v pokoji. Je to pro bezpečnost kdyby se otec vrátil dřív a nic se mu nestalo. Dal jsem mu ještě instrukce že kdyby cokoliv ať se schova do skříně a nevylézal dokud se nevrátím. Pak jsem odešel. Doufám že vše bude v pořádku.
Baekhyun:
Když bráška odešel přemýšlel jsem. Často mi přijde že ho něco bolí i když se usmívá. Proč tohle dělá? Celou dobu co byl pryč jsem poslušně čekal v pokojíku. Najednou jsem uslyšel hluk. Myslel jsem že je to Chany. Hodiny ještě moc neumím. Spletl jsem se a když se i přes zamčení dveře rozletěli vyděsil jsem se. Kdybych jen poslechl a v čas se schoval. Nevím proč mi táta oblížil, ale jedno vím, už to není ten táta kterého jsem měl rád. Po ukrutných mukách jsem se schoval pod postel a nechal téct slzyčky.
Chanyeol:
Po škole jsem dorazil domů. Myslel jsem že vše bude v pořádku, ale mýlil jsem se. Doma byl hrozný nepořádek. Vyděsilo mě to. Prosím ať je aspoň Baekie v pořádku. Když jsem ale doběhl do pokojíku zhrozil jsem se. Všude poházené hračky, výplň z polstařsků a pár rozbitých věcí. Vyděšeně jsem začal hledat Baekhyuna a nakonec jsem ho našel pod postelý. Hned pak jsem ho vytáhl a začal ho utěšovat. „Odpusť mi to Baekie. Neměl jsem vůbec chodit do školy" měl jsem výčitky. Neměl jsem ho opouštět. Právě teď mi ale došla trpělivost. Hned jsem sbalil naše věci a pak jsem i s Baekhyunem odešel z domu a nasedl jsem na náhodný autobus.
ČTEŠ
My puppy brother
FanfictionŽil jsem šťastně až do smrti svě matky. Teď se to bortí ale tuším že vse bude lepší
