Baekhyun:
Nemůžu to Chanymu říct smál by se mi. Ale třeba ne. I tak se bojím. Slyšel jsem kroky k pokoji a nasledné zaklepání. Do pokoje vešel Chanyeol. Zajímalo ho co se děje a já to nakonec nevydržel. „Miluju tě" vyhrkl jsem a on se zarazil na chvíli zbledl ale pak se usmál a objal mě. „Já tebe taky" šeptl mi u ouška a já se lechce usmál. Veškery můj strach byl zbytečný. Mé štěstí ale ještě vyvrcholilo když se naše rty spojili v jedno. Jeho rty byli tak sladké a já se jich nemohl nabažit. Najednou jsem ale ucítil jeho velkou dlaň pod mím tričkem. Asi jde na to moc zprudka ale já se mu nebránil. Nechal jsem se vysléct a trochu jsem mu pomohl. Jeho tělo mě dovádělo k šílenství. Bylo tak úžasné, samí sval. Moje tělo se nakonec chvělo a prohýbalo po každém jeho lehkém doteku. Byl tak dokonalý. Prožil jsem s ním své poprvé. A bylo to to nejlepší poprvé jaké jsem si mohl přát.
Chanyoel:
Nečekal jsem takovýhle slet událostí. Ale líbilo se mi to. To jeho křehké drobné tělo vzdychající a chvějící se pode mnou bylo jako splněný sen. Nic lepšího jsem nikdy nezažil. Byli jsme pak hodně unavení takže jsme usnuli a ráno se probudili. Vše jsme společně probrali a jistě vás zajímá jak vše dopadlo. Zůstali jsme spolu. V jednom domě. Ve vztahu. Nikdo o něm ale krom nás dvou nevím práci stále navštěvuju ale už se snažím chodit v čas. Žijeme šťastně. Bez tyrana otce ktery se nám za celé ty roky ani neozval. Nevíme zda jestě žije. Nevíme o něm nic stejně jako on o nás. Co je nám ale po něm? To on nás dohnal k útěku nyní jako dva sirotky. Ale hlavně máme jeden druhého a to nám ke štěstí stačí.
Konec
ČTEŠ
My puppy brother
FanfictionŽil jsem šťastně až do smrti svě matky. Teď se to bortí ale tuším že vse bude lepší
