The second chance. [Liam Payne, Harry Styles, CZ]

10. Chapter ~ I'm idiot.

*LIAM’S POV*

Ležel jsem polovinou těla na posteli, bylo to sice nepohodlné, ale na druhou stranu, to bylo celkem uklidňující.

Otec mi vždycky říkal jednu věc, kterou považoval za velmi důležitou. Až teď jsem si uvědomil, že je na tom celkem hodně pravdy. Nikdy nemiluj nikoho víc, než miluješ sebe, protože když ti ublíží, ty pocítíš bolest horší, než je tvoje vlastní smrt.

Nemohl jsem tu jenom ležet a litovat se. Vzal jsem si na sebe tílko, tepláky, mikinu i přes to, že je něco málo po půlnoci, ale já jsem se potřeboval uklidnit, tak jsem se rozhodl pro běh.

*ROSE’S POV*

Taxík mi zastavil před domem, zaplatila jsem a opustila jsem taxík. Šla jsem po štěrkové cestě přímo do domu. Odemkla jsem si a zamířila jsem si to rovnou do mé ložnice. Když jsem ale otevírala potichu dveře mého pokoje, tak se otevřeli dveře od ložnice a v nich jsem i přes tu poznala Jamese, který držel v ruce baseballovou pálku.

I přes ty všechny nepříjemnosti, které se mi dneska staly, tak jsem se zasmála. Když si James všimnul, že to jsem já, tak se taky zasmál.

„Panebože, mysleli jsme si, že si nějaký zloděj, neměla jsi být, tak jsme ani nepočítali s možností, že to můžeš být ty.“ Zašeptal James a zasmál se. Hned na to jsem uslyšela kroky a z ložnice vykoukla mamka.

„Co to bylo a zvuky Jame-?“ Zasekla se ve větě, když si všimla, že to jsem já.

„Ahoj mami.“

„Rose, co tady děláš? Vždyť jsi měla být s Liamem v Wolverhamptonu.“ Říkala, přičemž si zavazovala svůj župan.

„No, je to složité. Nejspíš už žádné my není.“ Řekla jsem a opět jsem pocítila štípající slzy v očích.

„Co se stalo? Chceš si o tom promluvit zlatíčko?“ Přiřítila se ke mně mamka a obejmula mě.

„Radši si půjdu lehnout, strávila jsem celou noc ve vlaku a ty bys měla jít taky.“ Pohladila jsem ji po paži a usmála jsem se na ni. „Ale zítra určitě.“ Dodala jsem.

Zamkla jsem za sebou dveře, ignorujíc jejich další dotazy. Slyšela jsem akorát dotazy ve stylu, proč spolu nejsme a proč jsem jela vlakem.

Šla jsem do šatníku, kde jsem si vyndala čisté spodní prádlo a tričko na spaní, respektive Liamovo tričko, ve kterém spím. Z šatny jsem zamířila rovnou do koupelny, která naštěstí patřila k mému pokoji, hodila jsem si rychlou sprchu, abych ze sebe smyla prach z vlaku a hlavně Harryho doteky.  

Konečně vykoupaná a voňavá jsem se zachumlala do mích peřin, které byly nasáklé Liamovou vůní, ještě od doby, kdy tu spal posledně a teď jsem za to byla strašně šťastná, protože to bylo, jako by tu byl teď se mnou. Dala jsem si sluchátka a snažila jsem se usnout, i když jsem věděla, že dneska jen tak neusnu.

*LIAM’S POV*

Byl jsem skoro už domu, když mi začal zvonit v kapse mobil. Zastavil jsem a vytáhl jsem mobil. Když jsem ale uviděl číslo Roseniný mámy, tak jsem ho chtěl zpátky schovat, ale mobil zvonil už delší dobu, tak jsem se bál, jestli se třeba něco nestalo, tak jsem to radši zvedl.

„Liame?“ Vyhrkla hned, co jsem to zvedl.

„Ano?“

„Liame, co se stalo?“ Zeptala se a já jsem uslyšel v jejím hlase zoufalství.

„Paní Morganová, já si myslím, že by vám tohle měla říct spíš vaše dcera, nebudu nic donášet.“ Řekl jsem a cítil jsem se strašně za to, že ji nemůžu nijak pomoct.

„Ráda bych, aby mi to řekla, ale jediné, co mi řekla, tak bylo, že jde spát a místo toho slyším i přes zeď její vzlyky. Ať je to cokoliv Liame, zavolej jí prosím.“ Poprosila mě a než jsem stačil odpovědět, tak to položila.

Rovnou z kuchyně jsem zamířil do patra do pokoje, když jsem uviděl Harryho, jak táhle tašku z pokoje.

„Odcházíš?“ Zeptal jsem se ho.

„Jo, mluvil jsem s tvojí mamkou, ještě nespala a řekla mi všechno potřebné, co je důležité zařídit, pro mámininu léčbu, takže.“ Řekl, ale ani jednou se mi nepodíval do očí.

„Harry, nemusíš jezdit.“

„Ale já chci Liame, tak zaprvé nedokážu se ti ani podívat do očí.“ Povzdychl. „A zadruhé vím, že se ti to nebude líbit, ale já chci Rose. Ať to stojí, co to stojí. Chci s ní být. Víš, já tohle nikdy v životě necítil, ale něco mě k ní táhne.“ Tak v tuhle chvíli jsem myslel, že mu dám další pěstí, ale místo toho jsem máchnul rukou.

„Víš Harry, ale ona je ten typ holky, co tě pošle do prdele, takže se nesnaž.“ Usmál jsem se a zalezl jsem do pokoje.

Vysprchoval jsem se a vzal jsem si do ruky notebook. Když jsem ho otevřel, tak jsem uviděl otevřené fotky mě a Sophie. Konečně mi to došlo. Rose to neudělala proto, že by chtěla, ale ze žárlivosti. A vlastně, jakou mám jistotu, že ho políbila zpátky?

Tohle jsem posral.

DESÁTÝ DÍL!♥ Ani nevíte, jakou mám radost za předchozí komentáře:3 Jen bych vám chtěla všem poděkovat. Snad se vám tenhle díl líbí tak, jako ten minulý:) Tenhle díl je z většiny Liamův pohled!:3 Takže jste LISE, nebo Hase?:3 ~Anis.