The second chance. [Liam Payne, Harry Styles, CZ]

12. Chapter ~ Forgive me?

„Takže kam vlastně jedeme?“ Zeptala jsem se Liama, když jsme nastoupili do auta, které výjimečně dnes řídil on sám.

„Myslel jsem, že bychom mohli nejdřív na večeři a pak možná na nějaký film?“

„To zní dobře.“ Řekla jsem a položila jsem ruku na tu jeho. Liam tu svou odsunul a já jsem tu svou taky trapně vrátila zpátky. Celou cestu, než jsme dojeli do restaurace, tak jsme byli ticho.

Zastavili jsme přes restaurací a mě přišla nějak povědomá. Chtěla jsem si otevřít, ale Liam mě zastavil.

„Seď.“ Řekl. Hned na to vystoupil, obešel auto a otevřel mi dveře. V tom mi to došlo.

Liam mě vyzvedl doma přesně o půl šesté tak, jak jsme byli domluveni. Přinesl mi pugét růži, tak jsem ho poznala dovnitř a šla jsem dát kytici do vázy. Mezitím, co jsem nechala Liama v chodbě se k němu přiřítila mamka a začala si ho prohlížet a dávala mu otázky, které mu museli být nepříjemné.

„Liame, tak jdeme?“ Zeptala jsem se ho a chytila jsem ho za ruku, přičemž jsem ho táhla ke dveřím, abychom mohli konečně jít.

„Užijte se to.“ Popřála nám mamka a s Liamem s rozloučili. Obejmula jsem mamku a ta se usmála.

„Musela si ho proklepávat zrovna teď, ještě se vyděsí.“ Zašeptala jsem ji do ucha, když jsem ji objímala a podívala jsem se na ni. Jenom se usmála a popostrčila mě k Liamovi.

Celou cestu jsem se Liamovi za mojí mamku omlouvala. Liam se jenom zasmál a řekl, že je to všechno v pořádku. Povídali jsme si pak vážně o všem, o našich koníčcích, snech.

Když jsme konečně zastavili před restaurací, tak jsem se usmála. Liam měl pravdu, když mi řekl, že mě vezme na místo, kde jsem nikdy nebyla. Hakassan, tak zněl nápis nad budovou. Musím říct, že už jenom budova zvenčí vypadala dost luxusně a taky draze.

Chtěla jsem vystoupit z auta, ale Liam mě zastavil, obešel auto a otevřel mi dveře sám. Usmála jsem se a podala jsem mu ruku, za kterou mě vytáhl ven. Když jsem vylezla úplně ven, tak si mě k sobě přitáhl a dal mi pusu.

„Vážně ti to dneska sluší.“ Usmál se na mě.

„Děkuji.“ Mrkla jsem na něj. Liam zamknul auto a my jsme se vydali dovnitř.

I když jsme teď byli před restaurací, kde se odehrálo naše první rande, i když mi pomohl stejně, jako předtím, tak to nebylo úplně stejné. Nepolíbil mě.

„Pamatuješ si tohle místo?“ Vytrhl mě z mých myšlenek Liam.

„Jako by to bylo včera, na tohle místo nejde zapomenout.“ Usmála jsem a on mi můj úsměv opětoval.

„Jdeme?“ Zeptal se a ukázal mi na jeho rámě, do které chtěl, abych se zavěsilo. Udělala jsem tak a šli jsme do vnitra restaurace. Když jsme vešli, tak jsem si všimla blonďáčka, který stál za pultem a vítal hosty. Ten kluk mi byl povědomí víc než dost.

„Rezervace na jméno Payne.“ Řekl Liam, když jsme k němu došli.

„Ano. Stůl pro dva, dovedu vás tam.“ Usmál se a vedl nás do restaurace, aby nám ukázal naše místa. „Pro dnešní večer jsem váš číšník.“ Dodal a odešel.

„Přijde mi, že jsem ho už někde viděla.“ Řekla jsem Liamovi a on se usmál.

„Vždyť to je Horan.“

„Horan?“

„Jasně, chodil se mnou do školy, tak si ho možná viděla na nějaký naší školní párty.“ Říkal, přičemž mi sundal kabát, přehodil přes židli, kterou odsunul, abych si mohla sednout.