The second chance. [Liam Payne, Harry Styles, CZ]

15. Chapter ~ The second chance.

Pusťte si písničku na boku.

Od toho incidentu uběhlo několik dní a já se snažím už nejmíň v sté dovolat Liamovi. Když mi to zase nezvedne, tak telefon odhodím na postel a šla jsem se připravit na večeři, na kterou mám jít s Harrym. Chci všechno ukončit. Od té doby jsem s ním spala ještě jednou, ale bylo to, protože jsem s ním šla na drink a opila jsem se. Sám Harry mi pak řekl, že jsem ale vzdychala Liamovo jméno.

Vešla jsem do šatníku a šla jsem se obléct do připraveného oblečení. Vzala jsem si na sebe černé šaty, přes které jsem si vzala svetřík a doplnila jsem to černými botami a černou kabelkou.

V koupelně jsem si ještě přejela oči řasenkou a rty jsem přejela jahodovým leskem.

***

Vystoupila jsem z taxíku a rozešla jsem se k restauraci, kde jsem se měla s Harrym sejít. Vešla jsem dovnitř a už jsem si všimla Harryho, který seděl u stolu a dělal něco na mobilu.

„Ahoj.“ Pozdravila jsem ho a sedla jsem si naproti němu.

„Ahoj, sekne ti to.“ Řekl a naklonil se ke mně, aby mě mohl políbit, ale já jsem cukla.

„Tak na co máš chuť?“ Zeptala jsem se, když jsem otevřela jídelní lístek.

„Dovolil jsem si už objednat. Snad ti to nevadí.“ Usmál se a já jsem přikývla. „Chtěla si se semnou sejít.“ Dodal.

„To chtěla, ale nejdřív se najíme, ne?“ Zeptala jsem se a on přikývl.

„Už to nesou.“ Usmál se a já jsem začala být nervózní, protože jsem věděla, že se blíží čas k tomu si  Harrym promluvit. „Dobrou chuť.“ Popřál.

„Dobrou.“ Popřála jsem taky a dala jsem si sousto do úst. Hned, co jsem to spolkla, tak mě polilo horko a stáhl se mi krk. Podívala jsem se na jídlo a prudce jsem odložila vidličku, protože jsem si všimla, co jím. Začala jsem lapat po dechu, až si toho Harry všiml.

„Co se děje?“ Začal Harry plašit. Jenže já jsem mu nemohla ani odpovědět a prostředí kolem mě začalo černat.

***

„Už se probouzí.“ Slyšela jsem hlasy, které se mi zdály ale strašně vzdálené. „Jestli mi rozumíte, tak mi prosím stisknete ruku.“ Podal mi někdo ruku a já ji stiskla. „Za chvíli budeme v nemocnici, už jsme vám píchli protilátku. Dostala jste alergickou reakci.“ Objasnil a já jsem se uvolnila.

Když jsem po chvilce mohla otevřít oči, tak jsem je otevřela a viděla jsem nad sebou míhající se bílé desky, které značili, že mě vozí na lehátku po nemocnici. Během chvilky se bílé desky změnili na modré a někdo se mě snažil posadit.

„Slečna Rose Morgan?“ Zeptala se doktorka, která se nade mě sklonila.

„Ano.“ Zasípala jsem.

„Panebože holka, proč si to jídlo jedla, když víš, že jsi na něj alergická?“ Optala se.

„Nevšimla jsem si.“

„To je teď jedno. Hlavní věc je, že jsme kontaktovali tvé nejbližší, které jsme našli v tvém mobilu. Matku a kontakt pojmenovaní Liam, protože jsou tam prý v poslední době nejčastější hovory. Obě tyto osoby už jsem jedou.“ Řekla mi a mě se možná v tuhle chvíli zastavilo srdce. Liam sem jede? „Teď ale k tvému zdravotnímu stavu. Ten anafylaktický šok nebyl zase tak závažný, abychom si tě tu nechali. Tudíž tě teď sice odvezeme na pokoj, ale jen proto, aby tě tam vyzvedli. Dostaneš domů léky a teď máš v ruce kanylu s protilátkou, kterou vyndáme, až budeš odcházet.“ Usmála se na mě a já jsem přikývla.