Ve hvězdách

2. KAPITOLA

Konečně nějaká vysmátá a uřvaná partička lidí opustila jeden fotbálek a my jsme mohli rozjet novou hru. Teď to bude teprve trapas, až všichni zjistí, že to vůbec neumím. Stolní fotbálek jsem hrála asi dvakrát v životě.

„Takže kluci proti holkám?" navrhla Lenka.

„To si troufáte," zakřenil se Matyáš. Ani jeden z nich nebyl z Patrikovy kapely, byli to jen jeho kamarádi z univerzity, kterou nedostudoval. Matyáš byl oplácanější než Dominik a pracoval v Applu jako prodejce. Bylo na něm vidět, že je hodně ukecaný. Za to Dominik měl vypracovanou postavu, což ho činilo hezčím než Matyáše. Jenže v kostech jsem cítila, že Matyáš mě přitahuje mnohem více. Možná to bylo jeho upovídanou a přesvědčivou povahou. Kdybych je měla hodnotit podle vlasů, tak by nikdo nejspíš nezvítězil. Mají velmi podobný účes – kratší hnědé vlasy a trochu nagelované. Když jsme se pustili do hry, hned po prvním kole jsme s Lenkou zjistily, že nikdy nevyhrajeme. Ale těšilo mě, že nejsem jediná, kdo to kazí. Překvapivě ani ona moc ve hře nevynikala. Propustila snad všechny góly.

„Fajn, takhle to nejde. Půjdu s Matyášem a ty s Dominikem?"

„Ok," odpověděla jsem poslušně, i když bych si přála, abych hrála s Matyášem.

„Tak jim to nandáme, jo?" zazubil se Dominik a postavil mě k bráně. „Hlídej si jen tyhle dvě tyčky a vyhrajeme," ukázal na dvě tyče, kterých jsem se chopila. Když jsem vzhlédla a čekala na start, všimla jsem si, jak Matyáš urputně hledí na mou kamarádku. Na mě se ani nepodíval. U fotbálku jsme nakonec zůstali snad hodinu, kluci nám koupili drinky a sami do sebe lili litry piva. Jelikož já měla teprve asi druhý nápoj, nepociťovala jsem v sobě téměř žádný alkohol a byla jsem docela střízlivá. Jenže ti tři už měli vážně dost a mě to přestalo bavit. Dominik se o mě neustále vlezle otíral, Matyáš s Lenkou se na sebe culili jak jelimánci a já už chtěla jít domů.

„Tak se ještě aspoň prostřídáme, ne?" navrhl Matyáš. To ve mně vzbudilo naději.

„Dobře," souhlasila jsem a vyměnila si s Lenkou místo. Zdálo se mi, že Dominik přestal být dotěrný a snažil se normálně hrát. Že bych se mu líbila? Jenže co s tím, když mě nepřitahoval.

„Kde chceš hrát?" otázal se Matyáš a lehce se dotkl mé ruky. Srdce mi poskočilo.

„Třeba tady," usmála jsem se a chytla trčící tyče. Matyáš mě probodával pohledem stejně jako Lenku. A navíc z něho opravdu silně táhlo pivo. Přetrpěla jsem jednu hru a poté se omluvila, že si musím odskočit. Vytáhla jsem i Lenku, aby šla se mnou.

„Už chci jít domů, jsou úplně namol!" zaskřehotala jsem.

„Ale je to zábava, ne? A jsou pohlední." Věděla jsem, že tohle nemá cenu. Lenka už byla taky dost opilá. A manželka nemanželka, stejně si chtěla užít. Nedivím se jí, když svého manžela skoro nevidí a musí být neustále s děckem sama doma. Neměla jsem jí to za zlé, ale já už opravdu chtěla vypadnout.

„Ok, tak si tu zůstaň. Já jedu domů."

„Vážně?"

„Jo." Otočila jsem se ke vchodu a vyšla na vzduch. Nikdo mě nenásledoval. Čekala jsem na noční tramvaj, do které nastoupilo pár ožralů, ale nebylo to až tak hrozné. Byly dvě hodiny ráno a už jsem se těšila do postele.