Narušení života lidských titánů a jejich přátel (spin-off)

Kamarádi až do morku kosti

„RYUUKOOOOOOO, ERENEEEEEE!!!!!!!!!" už na několik kilometrů daleko od základny, kterou představoval zachovalý zámek, se k nám donesl nadržený řev mé nadřízené. „UŽ JSEM TADYYYYYYYY!!!!!!!!!!" křik naší hlavní expertky na obry se přiblížil rychlostí blesku a najednou už Hanji seskakovala ze svého koně na nádvoří.

„Opatrně, Hanji-san!" varoval ji její věrný osobní asistent Moblit, ale stejně to bylo prd platný a Hanji se rozplácla o tak dobře vyleštěný chodník před zámkem, až po něm obličejem napřed projela vstupními dveřmi a zastavila se až o zeď na druhé straně jídelny.

„Hanji! Takhle se jednou zabiješ!" vyjekl jsem na ni starostlivě a chystal se ji dojít sesbírat, ale to už stála na nohou a jako zvláštní druh vystřelila sprintem po Erenovi, kterého srazila k zemi jako pytel brambor a začala ho natěšeně ošmatávat, aby zjistila, jestli se na něm za tu dobu, co ho neviděla, něco náhodou nezměnilo. To už Mikasa vytahovala svoje čepele, přičemž se ji Armin snažil zastavit tím, že ji přidusil hadrem na utírání nádobí. Ryuuka se pokoušela zmizet z dosahu šílené výzkumnice, ale Hanji ji pomocí vystřelovacího lanka chytila za nohu a přitáhla k sobě a Erenovi, aby je mohla ošahávat oba najednou. To pro změnu zaskočilo Kameníka, který se snažil svoji nejlepší kamarádku osvobodit ze zajetí, ale místo toho na něj čekala pěst mojí velitelky. Není dobrý nápad se za ní zkoušet nenápadně přiblížit, když kolem sebe rozhazuje rukama jako titán uprostřed města. Kame se tedy ocitl na podlaze poté, co přeletěl celou místnost a při přistání si sedřel ksicht o zeď, kde zanechal červený flek. Tady bude někdo malovat. Kapitán Levi seděl u stolu a očividně spokojeně si vychutnával svou pravidelnou dávku černého čaje. Okolní dění jej naprosto vůbec neznepokojovalo, vypadal, jako by žil ve svém vlastním světě. Nicméně i přesto, jak mimo realitu usrkával z hrníčku, mě nezapomínal neustále kontrolovat, jestli svou zasviněnou uniformu umývám pěkně ručně důkladně.

Nakonec jsme přeci jen museli Hanji zpacifikovat a dát jí celkem silnou a pravidelnou dávku anestetik, které alespoň trochu uklidní její hormony a znehybní ji. Neděláme to sice s Yaotomem a Moblitem rádi, ale jinak bychom se dlouho nehnuli z místa, a ještě by nás nutil kapitán Levi přispět s úklidem základny. Bohužel počítám, že tomu se asi nevyhneme.

Každopádně zpátky k věci - Hanji na půl hodiny odpadla, ale to vůbec nevadilo, protože naši dva titáni byli její zásluhou taky trochu mrtvý. Mohli jsme si teda chvíli oddechnout a pokecat s Mikasou a Arminem, kteří se jakž takž drželi při vědomí. Kameník byl po předešlém nárazu do zdi taky mimo, tak jsme jej nechali ležet na zemi stejně jako ty tři. Kapitán Levi dopil svůj čaj, a pak zmizel kdo ví kam. Předpokládám, že se vydal dopadnout zbytek kadetů ze 104. jednotky a jal se dohlížet na jejich úklidovou službu.

„Lidi se přirozeně bojí obrů, ne? Ale víte, čeho se bojí obři?" využil jsem situace, kdy můj vzor opustil místnost, a znovu se pustil do vyprávění různých fun factů. „Kapitána Leviho! Hahaha," zase jsem se zasmál jako trotl, přičemž se ke mně připojil i Kameník se zkrvaveným obličejem, ze kterýho mu ještě pořád kapala krev. Chudák bude dneska ještě hodně uklízet. Dva nováčci na nás zírali nevěřícným pohledem stejně jako ráno.

„Věřte mi, úplně přesně vím, jak se teď cítíte," Yaotome se usadil vedle Armina a položil mu ruku na rameno. „Ale zkuste si představit, že já tohle poslouchám 24 hodin denně, protože ten idiot nezavře pusu ani při spaní. Do toho ještě přidejte šílenou Hanji a máte hotový peklo," svěřoval se Hikaru a já jen protočil očima. On se tu jen před nimi snaží vypadat normálně, ale doopravdy se jeho vtípky zase tolik neliší od těch mých.