Cože, vy tady ještě jste? Co ode mě víc chcete? Peníze? Přátelské objetí? Zbytek vína? Pro všechny případy: peníze nemám, limit přátelských objetí jsem stihl vyplýtvat už ve školce, když jsem při běhu omylem spadl na jiné děcko, a vína už nemám ani ten nejmenší zbyteček.
A jo, vy chcete pravděpodobně závěr.
Vlastně už není moc co říct. Nebo lépe řečeno, je toho hodně, ale
větší část toho stojí za starou belu. Něco, co by vás ale mohlo zajímat, mám já kulišák v rukávu přeci jen schované.
Za těch pár let s dětmi jsem totiž stihl přehodnotit mnoho věcí ohledně psaní.
Zde je skromný výběr z nich:
1. Pokud se dítěti snažíte zabránit ve psaní, nechte toho. Ono si k tomu stejně najde cestu. Půjde přes mrtvoly. A to doslova. Pokud těmi mrtvolami nechcete být vy, radím vám, nebraňte mu.
2. Děti spisovatelé umějí docela dobře pravopis. A ne, zahoďte komplexy a zbavte se představy, že je tomu jen proto, že chodí do školy teď, zatímco vy jste ji navštěvovali před x lety. Decentní rozdíl je i v tom, že zatímco ono v pokoji pilně čte, vy sledujete Prostřeno a nadáváte na paní Milenu, která do omáčky místo pepře přidává prach z police.
A proč o tom mluvím? Než odešlete nějakou důležitou zprávu (například nadřízenému/manželce/tchýni), nechte si ji od dítěte spisovatele zkontrolovat. Jistě budete překvapeni, kolik chyb tam najde. Můžete mu jen věřit, že jsou to skutečné chyby a nesnaží se vás v očích příjemce znemožnit tím, že za každým slovem píšete tečku a obrácený otazník, protože se to tak prý nově dělá.
3. Dárky na Vánoce máte svým způsobem vyřešené. A navíc: stále žijeme v době, kdy jsou knihy levnější než elektronika. A to se vyplatí. Tedy pokud vaše dítě není vášnivým sběratelem limitovaných edic. Pokud za vámi totiž potomek přijde s tím, že by si přál k Vánocům Bibli s výtvarným doprovodem Bohuslava Reynka za šedesát pět tisíc, víte, že jste jako rodič selhal (zvlášť, pokud uznáváte satanismus a snažíte se k tomu vést i své děti).
4. A uznávám. Možná je přeci jen lepší, když je vaše dítě spisovatel, a ne masový vrah. U masového vraha nemáte totiž nikdy záruku, že nehodlá do oné zavražděné masy připojit i vás.
Konec
ČTEŠ
Těžký život rodiče spisovatelů ✓
HumorVždy jsem tak nějak očekával, že mé děti nebudou normální. Přeci jen, mají moje geny. Už od jejich útlého dětství jsem byl tedy smířen s tím, že z nich vyrostou masoví vrazi, Jehovisti, novodobí diktátoři anebo zkrátka něco mezi tím. Nevím přesně c...
