Když je nemůžeš porazit, přidej se k nim.
Přesně to byl můj plán.
Když už mám doma dva zuřivé spisovatele, pokusím se alespoň objevit, co je na tom jejich koníčku tolik láká.
Musím uznat, že něco na tom skutečně je a kdyby nebylo, patrně byste právě teď nečetli tyto řádky.
Jednu věc tuším ale už teď. Není to vyloženě odpočinková aktivita, zvlášť, když to člověka chytne. Následně ho totiž pořádně chytnou naopak ruce a není schopen si ani pořádně zamíchat cukr v kávě.
Ono se to nezdá, ale spisovatelé musí mít pěkně namakané ruce. S klidem bych psaní přiřadil k vrcholovým sportům. A aby nebylo neustálé tahání tužky po papírů samo o sobě náročné, ještě i obsah musí dávat smysl.
Minimálně obsah mého textu by smysl dávat měl. U dvojčat lze cosi nedomyšleného ohledně zápletky, postav či časoprostoru ještě s grácií a i bez ní ignorovat.
ČTEŠ
Těžký život rodiče spisovatelů ✓
MizahVždy jsem tak nějak očekával, že mé děti nebudou normální. Přeci jen, mají moje geny. Už od jejich útlého dětství jsem byl tedy smířen s tím, že z nich vyrostou masoví vrazi, Jehovisti, novodobí diktátoři anebo zkrátka něco mezi tím. Nevím přesně c...
