Neko [Wedry&Baxtrix Yaoi FanFiction]

1~ jaký? zmatený

Yaoisti, spojme se! Xd enjoy

Pohled Štěpána

Tisknu se k rohu šedivé malé místnosti, roztrhanými cáry něčeho, co kdysi bývalo tričko, se snažím nějak zakrýt.

Jsou otevřené dveře a v nich stojí nějací lidé. Jeden, koho jsem schopný poznat, je věznitel. Druhého nepoznávám.

Oba dva se rozejdou proti mně a tlumeně si povídají. Já sklopím ouška k hlavě, jak jen to jde, ocásek mám obtočený okolo stehna, zavřené oči. Mám co dělat, abych nezakňučel. To by mne ale čekal trest. Nepěkný a ošklivý.

Slyším, jak si lidé kleknou u mne. Jeden z nich popadne mé nohy a přitáhne mě k nim.

Tiše zasyčím, záda mám rozdrápané od podlahy. Přitisknu si kolena k tělu, když mne věznitel vytáhne za vlasy do sedu a škubne.

"Zvedni se!"

Poslušně tak učiním, protože se bojím. Stoupnu si, ocásek stále okolo mého stehna, zakrývám si intimní partie.

"Tak to je on,"

"Líbí se mi. Má nějaké jméno?"

"Štěpán."

"Uh-um, dobře. Beru ho."

Sleduji oba muže. Oni se ale jen zvednou a odejdou. Zabouchnou za sebou dveře a já tak zůstanu v šeru.

Rychle se vrátím znovu do rohu a schoulím se do klubka. Jak jako 'beru ho' a 'líbí se mi' ?

Poslouchám zvuky a už skoro usínám, když se znovu otevřou dveře a v nich stojí ten menší muž.

Pomalu se rozejde ke mně. Zaskučím a tisknu se tak moc k té stěně, přeji si s ní splynout.

"Š š š Štěpáne~"

Dolehne ke mně uklidňující hlas. Trhnu sebou a kmitnu oušky. Nikdy mi nikdo jménem neřekl.

"Půjdeš teď se mnou, ano?"

Jen tu osobu pozoruji. Uvidím ve dveřích věznitele.

"Dělej."

Řekne tvrdě.

Skloním hlavu, ouška také. Otočím se na muže přede mnou a pokusím se postavit. Povede se mi to, on se postaví také.

Natáhne ke mně ruku. Váhavě ji přijmu.

Udělám krok a málem se zhroutím na zem, kdyby mne nechytil.

Vyhoupne si mne do náruče. Ocásek si položím na sebe a zavřu oči. Mírně se klepu. Bojím se, co se bude dít.

"Neboj se. Dostanu tě odsud."

Zašeptá neznámý tak, abych to slyšel jen já. Jen tiše mňouknu. Zvláštní chování. Ale nezbývá mi nic jiného, než být s ním, protože si mne koupil. Nezbývá mi nic, než doufat..

Pomalu se se mnou rozejde ven z místnosti. Chvilkově jsem oslepen světlem.

"Ještě jednou děkuji,"

"Pokud bude nezvladatelný, víte, co máte dělat. Kdyby to nefungovalo, zavolejte a my už se o TO postaráme~"

Při těchto slovech ztuhnu, začnu splašeně dýchat.

"Chápu. Tak tedy nashle."

"Zas někdy Wedry~"

Wedry se rozejde se mnou k dalším dveřím. Nějak je otevře. Po nějaké době se dostaneme na světlo. Na ulici.

Tiše zaskučím.

"Klid. Teď tě dám do auta a pojedeme ke mně, ano?"

Mile pronese. Následně odemkne auto a posadí mne na sedadlo spolujezdce na bílé plátno. Nemám sílu se pomalu ani pohnout, takže jen tiše sedím a sledují, jak mi zapíná pás.

Zavře, obejde auto, sedne si za volant.

"Klidně se prospi, pokud chceš."

Zašeptá a pohladí mne po mastných vlasech. Opatrně kývnu v pochopení.

Trošku se uvelebím a zavřu oči, upadám do spánku.

Pohled Radka

Nastartuji auto a zapnu si pás. Prohlédnu si stvoření vedle mě, které tak krásně uslo.

Má na sobě kusy něčeho, co dříve bývalo tričko. Alespoň tuším. Jeho bledé tělíčko je celé špinavé, jsou mu vidět i žebra. Mastné tmavé hnědé vlasy. A hnědá ouška, která se občas zatřepají, s hnědým ocáskem v jeho klíně.

I kdybych chtěl, připadalo mi to vůči Štěpánovi nefér, že ho takto nahého okukuji. Proto se natáhnu dozadu a opatrně ho přikryji šedou dekou.

Naposledy se na něho podívám a potom už vjedu na silnici, soustředíc se jen na dopravní ruch, abychom se oba dostali v pořádku domů.

~~~~~~~~~~
^^