Neko [Wedry&Baxtrix Yaoi FanFiction]

7~ jaký? probuzený

Kocourek se lehce usměje, přitulí se trošku více a usíná.

Musím se nad ním pousmát. Ještě ho pohladím po vláskách a jdu i já do říše snů za ním.

~~~~~~~~~~

Pohled Radka

Probudím se uprostřed noci. V šeru, kde z okna do místnosti proniká slabá měsíční záře.

Na to, že obvykle spím tvrdě, jsem se probudil nějak snadno..

Kocourek v mé náruči se třese. Přitulím si ho k sobě a povytáhnu mu přikrývku výš.

Najednou se Štěpánova ouška zatřepou a on se probudí. Ocáskem si mne také o trošku více přitiskne k sobě.

"Omlouvám se .. p-pokusím se, aby se to neopakovalo.."

Zašeptá a upře na mne posmutnělá očka.

Nějak automaticky ho políbím na čelo. Lehce ho podrbu na oušku, čímž se mi dostane tichounkého zapředení.

"Nic se nestalo broučku, ano? Špatný sen jsi měl ?"

Zamumlám a pohled mu oplácím.

Hnědovlásek znovu tak krásně zrudne. Pak zavrtí hlavou.

"Ani nevím.. nepamatuji si to. Ale asi ano."

Mňoukne.

"Dobře. Nemysli na to, hm? Pokus se usnout a kdyžtak mě vzbuď. "

Usměji se na něj a on kývne s malým úsměvem na tváři. Jednu ruku si dá pod hlavu, tou druhou mne obejme okolo pasu vedle jeho ocásku.

Náhle ucítím na břiše menší tlak. On je o trošku menší, tím pádem má tu část rozkro-.. Kocourek si to uvědomí těsně po mně. Zalapá po dechu, odsune se skoro až na okraj postele.

"P-promiň W-wedry, j-já nechtěl.."

"Nic se nestalo, vrať se~"

Zasmějí se a obejmu ho jako před chvílí.

"J-já budu příště s-spát s prádlem.."

Mumlá dokola.

"Můžeš si spát, jak chceš, mně to takhle vůbec nevadí~"

Usměji se a otřu se o jeho nos, vypadá to, že ho to opravdu uklidňuje. Přitisknu si ho k sobě jako před tím.

"Pojď spinkat zlatíčko~"

Políbím ho na tvář a lehce ho hladím na temeni hlavy. Hnědovlásek svoji ruku opět opatrně přesune na můj pas a ocásek tentokrát položí přes moje stehno.

"Já bych také spal nahý, ale nechci tě vyděsit mým kamarádem~"

Zasměji se. Nemyslete si, že kocourkovi stál, vy perverzáci! A mně také ne! Snad..

Štěpánek roztomile sklopí ouška dozadu a horkou tvářičku si přitiskne k mému tělu. Znovu ho pohladím po ouškách.

"Teď už jen sladké sny ~"

Zašeptám.

~~~~~
Ráno
~~~~~

Probudím se. Chvíli mi trvá, než si vše, co se včera stalo, urovnám v hlavě. Protřu si hřbetem ruky oči. Trošku se leknu, když si uvědomím, že se něco nebo někdo ke mně tiskne. Naštěstí si včas uvědomím, že je to Štěpán.

Pak si ale vzpomenu na noc. A uvědomím si jednu věc. Věc, která mému plně neprobuzenému mozku v noci nedošla. No..počkám až se vzbudí. Nebudu to sluníčko probouzet, ať se konečně pořádně a dosyta vyspinká.

Dívám se na spící tvářičku. Je prostě nádherný..

Pomalu, tak abych ho neprobudil, ho pohladím po vlasech a peřinu mu vytáhnu o trošku výše, jelikož je znovu do poloviny odkrytý. Odhrnu mu neposlušné pramínky hnědých vlasů.

Pak si jen podepřu hlavu a pozoruji ho.

Po nějaké době jemně cukne hlavičkou do strany. Nakrčí nosík. Ouška se mu zachvějí. Pootevře rty. Ocásek na mém stehně se pohne. Štěpán pomalu otevře oči a promne si je pěstičkami, než se jeho zrak upne na mne.

"Dobré ráno~" zašeptám jemně s úsměvem.

"Dobré ráno Radku~" dostane se mi odpovědi.

"Jakpak se spinkalo? Vše bylo už v pořádku?" optám se.

"V tom nejlepším, děkuji.." koťátko mi přikrývku vytáhne až ke krku, jako předtím já jemu. Můj úsměv se rozšíří.

"A ty?" zeptá se opatrně.

"Také v pořádku~" pohladím ho po vlasech.

Ukáže mi dolíčky v rozkošném úsměvu a trošku blíže se přitulí. Schovám ho do své náruče. Tak. V životě si ho nenechám vzít.

"Štěpánku?" Zamumlám mu do vlasů.

"Ano?" Čelo si opře o můj hrudník jako večer a vydechne. Jeho dech mě zašimrá na kůži.

"Odkud znáš slovo 'Wedry' ?"

Ucítím, jak sebou cukne.

"Jak jsi si mne bral sebou ven. Věznitel ti tak řekl.."

Odpoví poslušně, s náznakem strachu v hlase. Ocásek pevněji otočí okolo mého boku.

"Aha~ dobře. Jen mne to zarazilo, jak jsi to v noci řekl. Docvaklo mi to ale až ráno."

Spokojeně se uvelebím a Štěpána pohladím po tváři.

"Neboj se mne.. znovu jsi neudělal nic špatného a není důvod se obávat.."

Trošku posmutním.

"Uh-um" podívá se mi do očí. Všimne si mé změny nálady. Nakloní se a... dá mi malinkatou pusu na tvář. Tak tohle jsem v nejmenším nečekal. Nakonec jen vydechnu a políbím ho do vlasů.

"Nějaký plán na dnešní den? Rád bych ti s něčím pomohl.." zašeptá a zastříhá oušky s pohledem upřeným na mě.

"Půjdeme se teď nasnídat a potom pojedeme na tvoji kontrolu." Opatrně pronesu a následně ucítím upnutější teplo na mém hrudníku.

"Šmudlíku.. Zvládneš to. Celou dobu tam budu s tebou. Navíc je tento doktor opravdu milý a je to někdo, komu věřím. Chápu, že mi nebudeš věřit, protože jsme se teprve včera nějak poznali, ale prosím..věř mi Štěpí. Nechci, aby se ti něco stalo a chtěl bych, abys byl úplně v pořádku.." zašeptám do jeho hnědých vlasů.

"Uh-um..pokusím se být co nejhodnější." Opatrně se na mne usměje.

Jako poděkování ho políbím na čelo.