Neko [Wedry&Baxtrix Yaoi FanFiction]

4~ jaký? ošetřený

Vyzvednu si hnědovláska do náruče a rozejdeme se směr ložnice, což je po schodech nahorů. Ještě před tím ale z koupelny vezmu lékárničku.

Otevřu dveře a jakmile chlapec uvidí postel, naprosto ztuhne.

~~~~~~~~~~

Pohled Radka

"Štěpáne, co se děje?" Zašeptám, aby se mi nevyděsil ještě více.

"M-moc se vám o-omlouvám p-pa-pane, pokud j-jsem udělal něco špat-špatného.. j-jen prosím n-ne..u-udělám cokoliv s-si budete p-přát..u-už budu hodný.." Kocourek v mé náruči se třese, vzlyká a tiskne se ke mně. Ocásek okolo jeho stehna a sklopená ouška dozadu značí, že toto zase není dobré znamení.

"Štěpánku.." špitnu. Nelíbí se mi ho takto vidět. "Nic jsi neudělal a nic se ti nestane ano?" Jdu k čelu postele, kam si sednu i s hnědovláskem. Mírně ho houpu v náručí, posadím si ho na sebe. Tisknu si ho k sobě, hladíc ho po mokrých vláskách.

"Podívej se na mě~" nasadím mírný úsměv. Opatrně a pomalu se mi zadívá do očí jako já jemu. Palcem mu setřu slzičky z tváří, otřu se nosem o ten jeho v hravém, uklidňujícím gestu.

Líčka mu zčervenají a on odvrátí pohled s nesmělým a stydlivým úculem. Poté si hlavu schová do ohbí mého krku.

Awwww~ to je tak rozkošný!
A už ani nevzlyká. To je moc dobře.

"Nikdo už ti neublíží.." šeptám k němu "a pokud se ti něco nebude líbit, tak mi to řekneš ano? Tím mám na mysli jak zranění, tak i obtěžování a třeba barvu." Zasmějí se potichu, kocourek se mnou. Mám radost, že se zasmál~

"Ano pane." Hnědý ocásek se mi omotá okolo pasu.

"A toto je další věc. Neříkej mi pane." Prohrábnu mu spokojeně vlasy, pohladím ho po tváři.

Vykulí na mne svá očička.

"A-a jak vám tedy mám říkat?" Optá se Štěpán opatrně.

"Říkej mi-" přemýšlím...mám mu sdělit své pravé jméno, nebo jen přezdívku.. "Říkej mi Radku Štěpáne.." trochu tu větu zamumlám. Snad to nebylo špatné rozhodnutí, i když jsem přesvědčený, že se kvůli tomu nic stát nemůže.

"To je moc krásné jméno.." uslyším šeptem a ucítím dlaň na své tváři. Přivřu oči a zadívám se do těch čokoládových očí. Štěpán se na mne usmívá. Otřu se o jeho dlaň tváři, úsměv mu oplatím. "Děkuji.."

"Tak..a teď si tě převlečeme~" posadím Štěpána na postel a zvednu se. Jdu ke skříni a začnu se v ní přehrabovat.

"Taaak~ raději bys tričko nebo tílko, kalhoty nebo jen kraťasy.." vykouknu ze skříně.

"J-já nevím, co to je R-radku.." zamumlá stvoření potichu a stydlivě se zabalí ještě více do bílého ručníku.

Ručníku..ručníku! To mi připomíná ta jeho záda. Musím mu je ošetřit. Teď ale to oblečení.

"Tak..něco ti vyberu a ty si to zkusíš a vybereš si ?" Zeptám se opatrně. Dostane se mi přikývnutí.

Nakonec vyberu delší šedé tričko, volné černé kalhoty, samozřejmě i boxerky a ponožky. Všechno to vezmu a položím na postel.

Kocourek to všechno zkoumavě sleduje a mrská ocáskem ze strany na stranu. Usměji se a opatrně ho po hnědém ocásku pohladím.

Štěpán přivře oči, zavrní, pohne spokojeně ocáskem a ouška sklopí do stran. Pak si uvědomí to, co udělal, vypískne a s rudou tvářičkou se schová celý do ručníku

Překvapeně ho sledují. Toto byl moc dobrý poznatek. "Aww~" uculím se a pohladím ho po vykukující hlavičce.

"Zkus si nasadit ponožky-" podám mu pár černých ponožek a vyhrnu si své kalhoty nad kotníky, abych mu ukázal, kam si je má dát "-sem."

Hnědovláskovi se to po chvíli povede a spokojeně se usměje. Podám mu další kus oblečení.

Pak si to ale rozmyslím a vezmu si boxerky zpět.

"Dej nohy do tady těch dvou otvorů..tak.. postav se.. a teď se nelekej ano?" Ručník padá stojícímu koťátku z pasu a já mu natáhnu boxerky.

"Dobrý?"

"R-radku je to m-moc nepříjemné..o-ocásek.." zatne zuby chlapec a popotáhne si látku trochu dolů, aby gumu spodního prádla měl pod ocáskem.

"Šikovný. To vyřešíme." Pochválím ho za to, že se ozval a zvednu se, dojdu ke stolu. Vyndám malé nůžky, dojdu zpět k poslušně stojícímu Štěpánovi.

"Uděláme ti tady otvor-" prostřihnu látku těsně pod gumou, aby tam mohl bez problémů dostat ocásek "-a mělo by to fungovat..zkus tady prostrčit ocásek ano?" Konejšivě ho pohladím po boku.

Udělá co žádám a uvolněně vydechne. "Děkuji."

Posadí se na postel a zvědavě mne sleduje.

"A teď kalhoty. Podívej se, jak je tady mám já..a znovu si je navlékneš na nohy.." pomáhám mu je nasadit. On si po mém vybídnutí stoupne a natáhne si je tam, kde mají být.

"Co ocásek? Znovu uděláme to, co se spodním prádlem?"

"A-ano prosím."

Otočím si ho k sobě zády a udělám v látce nůžkami otvor, který se nachází i u gumy u pasu. Tím pádem je můžeme nosit v podstatě oba.

Když je vše na svém místě (hlavně ocásek), položím Štěpána bříškem na postel. Lehce vyděšeně mě sleduje. Sednu si vedle na okraj postele a pohladím po vláskách.

"Jen ti ošetřím záda Štěpí, nebudu ti ubližovat."

Přikývnutí. Uvolní se.

"Jen to bude trošku bolet nebo štípat, musíme ti ty rány vydenzifikovat."

Střetnu se s jeho vystrašeným pohledem.

"Neboj se zlatíčko, zase to udělám pomalu, abys věděl, do čeho jdeš ano?"

Zčervená na tím oslovením a pousměje se v souhlasu.

Takže za chvíli má ošetřená záda. I zalepená, aby se mu tam nic nedostalo.

"Šikovný jsi byl~"

Pohladím ho po vláskách a on zavrtí ocáskem.

"Teď tě dooblečeme a pak se půjdeme najíst ano?"

Kocourek se otočí na mě, spojím s ním pohled.

"Mohu mít o-otázku?"

S úsměvem přikývnu.

"Proč... proč jste na mne tak hodný?"

Tiše zašeptá a trochu se přikrčí. Zase očekává něco nepěkného.