Neko [Wedry&Baxtrix Yaoi FanFiction]

8~ jaký? zvláštní

"Šmudlíku.. Zvládneš to. Celou dobu tam budu s tebou. Navíc je tento doktor opravdu milý a je to někdo, komu věřím. Chápu, že mi nebudeš věřit, protože jsme se teprve včera nějak poznali, ale prosím..věř mi Štěpí. Nechci, aby se ti něco stalo a chtěl bych, abys byl úplně v pořádku.." zašeptal jsem do jeho hnědých vlasů.

"Uh-um..pokusím se být co nejhodnější." Opatrně se na mne usměje.

Jako poděkování ho políbím na čelo.

~~~~~~~~~~

Pohled Radka

Je až zvláštní, jak rychle si zvykl na mé doteky a i ty polibky.. i když jen třeba do vlasů. Snad to nedělá ze svého přinucení..

"Udělám snídani. Co by sis přál?"

Tmavovlasý chlapec se vyhoupne do sedu a začne si prsty hrát se svým ocáskem, dívajíc se mi do očí.

"Já udělám snídani."

Pronesu a přejedu ho zkoumavým pohledem.

"Jsi zraněný."

"Co mohu tedy pro tebe udělat? Udělal a dal jsi mi toho za jeden den tolik, že ti budu vděčný do konce života."

Odpověděl tiše.

"Štěpí, co se děje?"

Také se posadím a pohladím ho po vlasech.

"Proč tohle říkáš?"

Optám se opatrně.

"Učili nás, abychom poslouchali. Chtěl bych se moc omluvit za včerejší den,"

Sklopí hlavu. Klekne si přede mne a předkloní se tak, až se čelem dotýká matrace.

"Vůbec jsem se nechoval tak, jak jsem vychovaný. Ano, bál jsem se. Což mne vůbec neomlouvá. Zavazuji se, že budu poslouchat na slovo a dělat všechno, co mi bude řečeno. A..také nás učili vykání. Opravdu se moc omlouvám, ale nejsem hoden toho, abych Vás nazýval jménem nebo Vám tykal pane."

Štěpánovo ocásek byl volbě položený vedle jeho těla i když jsem zaznamenal, že se třese.

Neslyšně zalapám po dechu. Já to zakřikl... Mám chuť si vrazit. Zaženu slzu.

"Dovolíte mi prosím, abych moje nerozvážné chování odčinil nebo byste mi raději uložil trest?"

Opatrně se narovná a spojí se mnou pohled. Jeho oči ho však prozrazují. Je v nich náznak strachu i studu. Vůbec se mi to nelíbí..

Ztěžka vydechnu, urputně přemýšlejíc, co bych měl udělat.

"Jak už jsem včera řekl, nechci a nebudu ti ukládat žádné tresty."

Zatím se zmohu jen na tuto odpověď. Musím něco vymyslet. Z přemýšlení mne vytrhne stisk na mých ramenou.

Štěpán mne pokládá zpět na záda.

Zmateně ho pozoruji. Každý jeho pohyb. Očividně je mu úplně jedno, že teď přede mnou klečí úplně nahý.

Naprázdno polkne a prsty zahákne za lem mých boxerek. Než stihne zatáhnout směrem dolů, zastavím ho.

"Co to děláš?"

"Svoji povinnost,"

Lehce se usměje a zastříhá oušky.

Nemohu myslet na to, jak roztomilý výraz má na tváři, když vím, že to nedělá dobrovolně.

"Prosím, nechte mě ji splnit pane."