Number One [Knock-out] - (Harry Styles and Niall Horan FF-CZ)

2. Kapitola - Scary like Harry

Z ředitelny vyjdu s rozvrhem a plánkem školy v ruce, a aby toho dneska nebylo málo, tak už je zase deset minut hodina. Čapnu plánek a rozejdu se směrem učebna biologie.

Chodby už jsou opět prázdné a jsou zhaslá skoro všechna světla, takže jsou i docela tmavé. Zmocní se mě takový zvláštní pocit úzkosti. Pro jistotu se ohlédnu, ale nikdo nikde. Zastavím se a pořádně se podívám do plánku ... Asi jdu špatně ... Ale to není důvod, proč mám stále takový zvláštní pocit. Ještě jednou se ohlédnu, pro jistotu. Pár metrů ode mě v jedné z uliček stojí kudrnatý kluk.
Hrozně se ho leknu, až z toho trochu nadskočím. Vůbec jsem ho neslyšels přijít ...

"Copak je!?" Zachraptí kluk s ironií v hlase a pousměje se.

"Ehm ... pátek?" Také odpovím se značnou dávkou ironie. Otočím se a pokračuju chodbou dál.

"Kam deš?" Zeptá se ten kluk nechápavě.
"Že by na hodinu?" Otočím se na něj zpátky, abych zjistila, jestli tuto otázku v jistém smyslu také nemyslí ironicky. Ale ne, nemyslí.

"Tak to už jsi na ní dávno měla být, ne?" Zašeptá se svým hrubým hlasem.
"Jo ... Nemůžu najít třídu." Odpovím a kluk ke mě udělá pár krůčků.
"Jseš tu nová, co?" Zasměje se a já kývnu. Tady mají snad všichni o všech přehled.

"Říkal jsem si, že jsem tě tu ještě neviděl." Potichu se zasměje a očima skenuje celou mou msličkost. Znervozňuje mě to. Zase.
"Chodíš do druháku?" Kývnu.
"To je dobře! Hledáš bižuli, že?" Opět kývnu.
"Fajn, tak pojď." Zastrčí si ruce do kapes tmavých džínů s rozejde se na druhou stranu chodby, než jsem původně šla já ... Potichu k němu docupitám a jdeme kamsi školou, směrem do učebny biologie.

///

"Dobrý den pane Stylesi." Pozdraví učitelka, když onen Kudrnáč téměř rozrazí dveře do třídy. Zvláštní přístup ...

"Dobrej." Řekne zpátky hrubým hlasem.
"Koho pak nám to vedeš, Harry?" Zeptá se zase mile učitelka, ignorujíc jeho nezájem komunikovat.

Konečně mu vidím do tváře. Má hnědé kudrnaté vlasy, božské tělo, což spudím podle svalů na rukách, a podle všeho se jmenuje Harry ...

///

O hodině neposlouchám, jen koukám do blba a přemýšlím nad zvláštnostmi téhle školy, jenže to mě vyruší moje spolusedící ...

"Ahoj, jsem Perrie." Zašeptá s úsměvem a podá mi ruku.
"Nora." Taky se na ní usměju a potřesu si s ní rukou.
"Taky se tak nudíš?" Zešeptá znovu a já kývnu.
"Tak já ti představím tvoje spolužáky, chceš?" Zeptá se s rošťáckým úsměvem a já zase kývnu, protože stejně nemám co dělat a nějaké informace by se hodily ...

"Hele, tak začneme klukama ..." Kývnu "... Tak jo, tak támhle ten, ten v tý první lavici, to je Josh, Josh Devine a to je šprt třídy ..." Poví Perrie a ukáže na černovlasého kluka.
"... Proto je taky šikanovanej."
"Kdo ho šikanuje?" Zašeptám a prohlížím si ho.

"Tamhleti dva." Perrie ukáže do poslední lavice, ve které sedí Harry a nějaký další hnědovlasý kluk, kteří si mimochodem táké povídají.

"Ten na levo je Harry, Harry Styles a ten na pravo Louis Tomlinson. Jsou to boxeří a patří mezi nejlepší na škole." Vysvětluje Perrie. Kývnu a snažím si zapamatovat co nejvíce jmen a informací.

"Tak, a koukej tady ..." Ukáže na lavici vedle nás, kde sedí ... Černovlasý a Blonďák. "Ten blonďatý, to jen Niall Horan, vedle něj Zayn Malik, a za nima je Liam Payne." Perrie postupně ukáže na každého z nich. "Také výborní boxeři mimochodem."

"Těmhle pěti klukům se právě díky boxu perfektně podařilo rozdělit školu na dva tábory. Na takzvané Larry a Zially, protože kluci se nemají rádi už od mala, něco právě kvůli boxu ale o tom moc nevím," zavrtí Perrie hlavou a pokračuje.

"Kluci se nesnesou jakože vůbec. Když spolu přijdou do styku, tak je z toho při nejmenší alespoň pořádná hádka. Budeš si muset vybrat, do které čǎsti se přidáš ..." Zašeptá Perrie.

"V jaké jsi ty?" Zeptám se.
"Já jsem Zaill, samozřejmě, protože Zayn je naprosto božskej." Zašeptá a hodí očko po Zaynovi.

"Nevím ke komu se přidáš, ale alespoň teď, ze začátku se od nich drž dál. Ani u jednoho z nich si nemůžeš být jistá, co ti udělá. Nejradši mají nový, takže teď měj oči na stopkách. Školou o nich kolují různé drby, občas nejsou moc hezké." zašeptá Perrie.

Zazvoní.

Jsem naprosto zmatená. Tady na té škole nuda nebude. Stačí, abych si vzpomněla na to, co se stalo dneska dopoledne, a už mám na co vzpomínat ... Podle toho, co říkala Perrie, už jsem mohla být ve velkých problémech...