Number One [Knock-out] - (Harry Styles and Niall Horan FF-CZ)

1. Kapitola - Dark Room

"Super, první den a už jdu pozdě." Pronesu jen tak náhodou taťkovi, když parkujeme před školou.

"Hele! Můžu snad za to, že je uzavřený hlavní tah?" Taťka se uraženě zamračí. Taky se na něho zamračím.

"Ale vždyť to není tak hrozný, máš zpoždení jen ... 20 minut." Jeho obočí se nakrabatí a pohled přesune ven ze svého okýnka.

"Hele, alespoň teď budou prázdné chodby." Otočí se zpátky na mě a řekne snad jedinou výhodu, kterou tato situace má.

"Dobře, tak ahoj." Pošlu mu vzdušnou pusu a otevřu dveře od auta.

"Pa, a odpoledne tě vydzvednu, pojedeme se podívat do arény." Kývnu. Zabouchnu dveře a jdu směrem ke vchodu té ohromné budovy.

Projdu dveřma v domění, že na chodbě budu sama, ale nejsem. Jsou tu dva kluci.

Jeden černovlasý, docela vysoký, a drží menšího zrzavého kluka namáčklého na skříňky, které se táhnou celou chodbou až kam dohlédnu. Něco si tam spolu špitají a ani jeden si mě nevšiml. Alespoň něco, nerada bych se hned do něčeho zapletla. Poohlédnu se po chodbě a ty skřínky jsou opravdu všude. Opravdu až na konec téhle dlouhé chodby, i v chodbičkách, na které se škola větví. Je tu ticho. Slyším jen jak si ti dva něco šeptají ...

Rána, jakoby někdo nakolp železný kýbl a ten se rozbil o protější stěnu, se rozlehne po celé chodbě. Leknutím sebou škubnu a mé srdce zrychlý tepy za minutu.
Zrzoun dostal od černovlasého pěstí, a upadl na zem.
Hrkne ve mně a ještě víc strnu, když se Zrznoun ani nepohne.

"Co to děláš?" Řeknu vystrašeně a zároveň se zamračím směrem k Černovlasému. Popoběhnu k tomu malému Zrzounovi a skloním se k němu. Ucítím silný tlak na mé paži a chvíli na to i sílu, která mě zvedne zpět do stoje. Černovlasý mě chytne za ramena a přirazí na skřínky za mnou. Najednou si přijdu maličká a slabá a na zádech mě studí železný povrch skříněk. Černovlasý si mě změří pohledem a dlaně si položí těsně vedle mé hlavy. Zbytkem těla se na mě namáčkne tak, že cítím každičký kousek jeho maličkosti.

Zrychlí se mi tep i dech a dostanu strach.

Co když mi udělá to samé co Zrzounovi? Co když mi udělá něco horšího? Co to je za školu?

Přes všechny tyhle otázky nevydám ani hlásku a koukám se do tmavě hnědých očí Černovlasého.

"Tebe jsem tu ještě neviděl." Zachraptí a stále mi kouká přímo do očí. Je strasně blízko a mám z něj hrozný strach. Bojím se i těma očima pohnout.

"Jsem tu nová." Špitnu a snažím se na povrchu vypadat alespoň trochu v pohodě, i když nepochybuju o tom, že nepoznal můj strach ...

"A jak pak se jmenuješ?" Nakloní hlavu na stranu a stále neuhýbá pohledem. Lehký drzý usměv se objeví na jeho tváři.

"No-Nora Harrisová." Trochu zakoktám a hned na to naprázdno polknu.

"Ty se mě bojíš, že jo, Noro." Zvedne jeden koutek v úšklebek.

Neodpovím a nejistě čekám na jeho reakci.
Zkroutí oba koutky do úsměvu.

"Hezkejm holkám neubližiju." Prstem mi přejede po tváři, až mi z toho na zátylku naskočí husí kůže. Najednou se zamyslí a svůj pohled odvrátí někam do stropu.

"... To mě tak napadá, že bych tě mohl odvést k Niallovi." Zamumlá si pro sebe tak, abych to slyšela i já. Podívá se na mě a bez jakéhokoliv dalšího slova mě čapne za zápěstí a táhne mě kamsi do hlubin školy ...

"Ka-kam mě to vedeš?" Dostanu strach ... I když ten mám celou dobu ... Jeho stisk na zápěstí příšerně bolí.

"Za kamarádem Niallem. Trochu si tě prohlídne." Řekne a zabočí do takové úzké chodbičky na jejímž konci jsou úzké dveře.

"Prohlídne?" Černovlasý otevře již zmiňované úzké dveře.

Vstoupíme do tmavé místnosti, která vypadá jako nepoužívaná třída. Jsou tu různě naskládané a poházené lavice, židle, tabule tu je ... a na druhé straně místnosti jsou otevřené dveře do další místnosti. Tím, že je ještě ráno a k tomu jsou zatažená okna, je tu celkem šero a tato místnost na mě působí poněkud negativně.

"Nialle!?" Zařve Černovlasý a zavře za námi dveře. Jeho hlas se rozlehne místností a pak zase postupně utichne.

"Zayne?" Ze dveří na konci místnosti vykouknou dva kluci a přicházejí k nám. Jeden hnědovlasý a druhý blonďatý.

"Hmm" broukne Blonďák a pohlédne na mě. Ruce má překřížené na hrudi a sjíždí mě pohledem ze shora dolu, pak zase nahoru a takhle asi třikrát ... Je mi to nepříjemné. Hodnotí mě pohledem a to nemám ráda, znervózňuje mě to. Udělal ke mnem pár kroků a je tak blízko, že můžu cítit jeho vůni. Tak miluju tyhle typ mužské vůně ... Mohla bych ji fetovat od rána do večera ...

"Do kolikátý chodíš?" Zeptá se Blonďák a zabodne pohled do mých očí. Jeho oči jsou modré jako studánky, zvláštní a krásné.

Znervózním.

"Do druháku." Promluvím a uhnu pohledem.
"Ty tu jsi nová? Že jo." Kývnu ... Je až neuvěřitelné, jaký mají tihle přehled, kdo je tu nový ...

"Tak to mě těší ..." přiblíží se "... Jsem Niall." Usměje se. Vezme mou ruku do dlaní a políbí ji.

"Ehm, teší mě." Toto gesto mě vyvede z míry. Podívám se mu do očí, protože vycítím, že on hypnotizuje ty mé.
"A ty jsi?" Zeptá se. Pomalu pustí mou ruku s úsměvem a rozjasněnýma očima.
"Nora." Dodám nervózně.
"Doufám, že tě uvidím na další hodině." Řekne jednoduše a odejde i spolu s těmi dvěmi ostatními z této místnosti.

Zazvoní.
Zmateně stojím ještě několik dalších sekund. Nikdy jsem nebyla v podobné situaci, že bych byla s více klukama, že by mi kluk políbil ruku, ... Celé je to zvláštní, předevší ti tři kluci.

Sbalím si saky paky a vylezu na chodbu, kde se ztratím v davu.