Proderu se všemi lidmi, kteří tu zmateně pobíhají a orientují se, kudy
kam mají jít, až na druhou stranu terminálu, kde se nachází východ. Dveře se přede mnou samy otevřou a vstoupím na čerstvý vzduch.Pořádně nasaju vzduch do plic. Necítím žádný rozdíl, ale uvnitř vím, že tady to bude jiné, pokud možno lepší...
Udělám pár kroků do silnice. Zastaví vedle mě auto, jehož řidič začne zběsile troubit a rozmachovat rukama. Po krátkém zamračení mi v hlavě problikne fakt, že se rozčiluje právem. Asi mi bude chvíli trvat, než si zvyknu, že tady se jezdí v obrácených směrech ...
Nicméně řidiči naznačím něco jako "pardon" a popoběhnu na chodník, podél kterého parkuje záplava žlutých taxíků, které rozvážejí lidi do hotelů. Přejdu všechna ta auta a jejich hluk, až k poloprázdnému parkovišti. Stále si sahám na kapsu u kalhot a kontroluji, že z ní můj telefon nějakou záhadou nevyskočil. Každou chvíli by mě tu měl vyzvednout táta, na kterého se z celého toho stěhování a domlouvání těším nejvíc. Otočím se zpátky na ohromnou budovu, která se jmenuje letiště HEATHROW. Cítím něco jako úlevu, že už jsem tady. Koneckonců, letadla nepatří mezi mé nejoblíbenější dopravní prostředky - vlastně jsou až na posledním místě, ale čím rychleji můžu být tady, tím lépe!
S mámou jsme bydleli samy asi devět let. Po rozchodu s tátou mi ho zakázala navštěvovat. Nejspíše kvůli její tvrdohlavosti. Asi mu chtěla ukázat, že existují i jiní chlapi než on, což ji doteď zazlívám, protože mi táta ve spoustě ohledech chyběl. Od té doby to bylo s mamkou jen horší. Začala ujíždět až moc na cigaretách a pár měsíců zpátky si domů přivedla mladého týpka, který je o necelých sedm měsíců starší než já. A hlavně kvůli tomu jsme se s mamkou pohádaly. Týpek se k nám nastěhoval a chce, abych mu říkala tati, což se mi velice protiví. Mamku začal zatahovat do různých drogových obchodů za obrovské peníze, za které kupovali další a další drogy. Oba o mě přestali mít zájem a já se cítila tak nějak ... odkoplá a sama. Hlavně jsem s tím nechtěla mít nic společného a oznámila jsem jim, že se stěhuju k tátovi.
Bílé BMW mi zabrzdilo téměř před nosem a zastavilo tak tok mých myšlenek.
Otevřou se dveře řidiče, ze kterých vystoupí vousatý černovlasý muž kolem čtyřicítky. Oči má schované za elegantními černými slunečními brýlemi a volné džíny s bílým tílkem zvýrazňují vysportovanou postavu.
"Noro!" Rozlehne se mi v uších ten známý krásný hlas, který jsem neslyšela už roky. Tolik jsem se soustředila na tu známou lehkost hlasu, že jsem si téměř ani neuvědomila, že ta slova ke mně přicházejí od muže přede mnou.
"Tatí?" Nevěřím svým očím! Já ho nepoznala ... Tělem mi projede příjemné elektrizování, zatím co se ke mně příbližuje pohledný muž, nazývající se mým tátou, s rozevřenými pažemi. Nedočkavě se vrhnu do jeho objetí. Na všech místech, kde se naše těla dotýkala, cítím ten dávno zapomenutý mateřský pocit mezi tátou a dcerou, který mi chyběl. Ani si nedokážu vzpomenout, jak moc.
"Ahoj zlato." Taťkovo paže se obmotají kolem mého trupu pevněji při těchto slovech a vtiskne mi pusu do vlasů.
"Chybělas mi!" Řekne polohlasně opřený bradou o mé čelo.
"To ty mně taky." Povzdychnu si a mám pocit, že mě začínají v očích pálit slzy. Cítit jeho vůni a hlavně jeho blízkost, se ještě před pár týdny zdálo být docela neskutečné."Tak pojď, máme co dohánět." Promluví po chvilce v objetí, která se zdála být nekonečná, a vezme mou cestovní tašku, kterou naloží do kufru auta. V té tašce mám už jen pár věcí. Všechno oblečení a věci, které jsem s sebou chtěla, už jsou dávno u táty v bytě. Zajímá mě, jak to tam asi vypadá ... útulný byteček akorát pro jednu či dvě osoby? Nebo prostorý domeček s krásnou zahradou?
Otevřu si dveře na straně spolujezdce a uvelebím se do měkké kožené sedačky. Bouchnou dveře od kufru a pár vteřinek na to se otevřou dveře řidiče, a taťka zasedne za volant.
///
"Vítej doma." Přeruší taťka mé myšlenky, když zaparkuje před bílou vilou.
"To je celý tvoje?" Řeknu naprosto šokována. Nemám slov.
"Ne, je to moje a tvoje." Zasměje se mému výrazu a vystoupí z auta.
"Hezky!" Řeknu spíš pro sebe, jelikož mi je jasný, že mě taťka neslyší a vystoupím z auta.Táta vyndá mé tašky z auta a nařídí, ať ho následuju ...
Procházíme zahradou, na které je vbudovaný bazén, altánek, všude krásně zelená tráva a barevné květiny. Vypadá to dokonale, jen ty kytičky mi k taťkovi moc nesedí ...
Vejdeme do domu.
"Tak pojď, provedu tě tu." Chytne mě za ruku a jde se.
V prvním patře je luxusně vybavený obývák s televizí jako v kině a koženě potaženou sedačkou, následuje velká koupelna s vanou s tryskami v červenobílé barvě, velká kuchyň s lednicí, která je široká tak mert a půl a v poslední místnosti jsou dvoje schody. Jedny vedou nahoru a druhé dolu.Nahoře mám krásný a velký pokoj já s letištěm - postelí, chceteli. Vedle mého pokoje se nachází volný pokoj, pro návštěvy, naproti je koupelna stejně velká jako o patro níže, a je tu také tátův pokoj. Jak jsem zjistila, tak táta je už asi rok sám ...
No a úplně dole, v nejspodnějším patře, je vnitřní bazén, vedle něj menší sauna a ještě vedle posilovna, i s boxovacími pytli.
"Tati to ... to je úžasný." Řeknu stále tak překvapeně. Připadám si jako princezna na svém zámku.
"Jo, já vím." Zasměje se pyšně.
"Sice je zítra pátek, ale musíš do školy, promiň, neukecal jsem to." Táta se na mě omluvně usměje.
"V pohodě, ale přijedeš pro mě." Zasměju se.
"Klidně tě i odvezu."
ČTEŠ
Number One [Knock-out] - (Harry Styles and Niall Horan FF-CZ)
Fiksi PenggemarHarry Styles a Niall Horan. Dva naprosto odlišní teenageři, kteří mají společný jen talent v boxu. Jejich neuvěřitelná rivalita dělá divy a problémy.