Dancing máma✔️

16. Sprosté slovo

Nicky nedělala nic jiného, než že jen ležela v posteli a bulela. O všechno přišla v jednu pitomou vteřinu. Jak jen se Chris mohl takhle zachovat? Copak si neuvědomil, že jí tím zničí život? V hlavě viděla představu toho, jak se její děti v budoucnu dostanou k nahrávce, kterou dal ten hajzl na internet a jak si přečtou, že jejich matka byla jen obyčejná coura. Z toho se rozplakala ještě víc. Nakonec se stalo, že samým pláčem usnula. Probudilo jí jemné třesení těla. Pomalu otevřela oči a podívala se na do těch Dominocových. Usmál se na ni. Málem by zapomněla, jak jí tím úsměvem učaroval.

„Ahoj, promiň zabrala jsem. Jste tu dlouho?“ zvedla se do sedu a nechala své dlouhé vlasy, aby jí schovaly obličej.

„Ne, teď jsme přišli. Děti v pohodě, takže se nemusíš honit. Nicky,“ starostlivě se na ni podíval. „Jsi v pořádku?“ položil ruku na její stehno. V tu chvíli jí to došlo. Viděl to. On ví, co udělala.

„Pro Boha,“ nejradši by se propadla do země. „Už to víš,“ schovala si obličej do dlaní. „Omluvám se. Je mi to strašně líto, já vím, že jsem udělala chybu a zachovala se hrozně. Nikdy jsem ti nechtěla ublížit,“ začala žalostně plakat.

„Hej, hej. Klid,“ objal ji. „Za nic se mi neomlouvej. To není potřeba. Nesoudím tě. Slíbil jsem, že už to dělat nebudu a tak to dělat prostě nebudu,“ hladil ji po zádech.

„Vážně?“ trhaně se nadechla. Nemohla uvěřit tomu, že by jen tak přešel takovou hrůzu.

„Ano, vážně. Takže, setři slzy,“ udělal to za ní. „Usměj se a přestaň se tu schovávat. Nic špatnýho jsi neudělala. Lidi dělají blbosti pořád,“ usmál se,

„Moc ti děkuji,“ silně ho objala. „Ale chci, abys věděl, že ten chlap… nešlo o to, že bych to dělala za peníze. Já… něco k němu cítím. A vážně to bylo jen s ním. Nikdy před tím, jsem to neudělala,“ musela mu říct pravdu.

„Ehm… no… já,“ poškrábal se na čele. Nerad tohle poslouchal, ale chtěl jí pomoct, i když v něm všechno křičelo, aby se sebral a odešel. „Myslíš tím, že ho jako miluješ?“ spolknul vztek a snažil se být přítelem.

„Jo, možná jo. Prostě na něj musím pořád myslet a je mi s ním hezky. Ale když zjistil, kdo jsem, naštval se. Je to strašné. Já vím, že jsem pokazila, co šlo. Ať už s ním, či s tebou.“

„Hej, hej,“ chytil ji za ruce a zabrzdil ji. „Tak zaprvé, já si to pokazil sám. Už když jsem tenkrát odešel. Teď jsem dostal druhou šanci a hodlám ji využít ať už jako přítel, nebo tvůj manžel. Ten chlap je teď uražený, ale jednou mu to dojde. Pokud ne, jeho chyba. Neví, co si nechává proplout mezi prsty,“ stíral jí do kapesníčku slzy.

„Jo?“ ptala se ho.

„Jo. Jsi skvělá žena. Podívej se jen na to, jak jsi se dokázala postarat o děti a mou mámu. Zatímco já si žil v klidu v Anglii.“

„Na tom asi něco bude,“ zasmála se, až z ní vyletěly slzy.

„No, tak se mi líbíš. Pojď, uděláme večeři,“ vytáhl ji na nohy.

„Ne, já se potřebuju trochu uklidnit. Nechci, aby mě takhle viděly děti,“ ovála si rukou obličej, aby se zbavila zbytku pláče. Jenže Dominic ji vzal přes rameno jako pytel brambor a odnesl ji z pokoje, „Ježiši, ty ses zbláznil,“ začala se smát. Byl to upřímný smích od srdce, který už dlouho nezažila. Okamžitě přiletěla dvojčata a začala se smát, skákat a hulákat. Když ji opět položil, byly její tváře nalité krví a oči se jí rozzářily radostí. Podívala se na děti a přivřela oči.

„Uděláme si… palačinky!“ s posledním slovem se k nim sklonila a vykřikla. Milles s Amandou hned hlasitě přitakaly a utíkaly do kuchyně připravit všechny potřebné ingredience.

Všichni čtyři stáli u linky a chytaly večeři. Milles nalévat těsto na pánev, Amanda otáčela, Dominic mazal marmeládou a kakaem a Nicky je zdobila. Nakonec připravila kakao a vše odnesli ke stolu.

„Jsou úplně nejsuprovější na celém světě,“ chválil Milles s boulemi za ušima.

„Millesi pomalu, jsou ještě horké,“ napomínala ho Nicky s úsměvem na rtech.

„On je jako prasátko,“ zahihňala se Amanda, ale sama měla marmeládu po celé pusince.

„Ty máš co povídat, Pepino,“ Dominic jí setřel ubrouskem kousek lepkavé hmoty.

„No neke. Někdo nám tu koukal na pohádky,“ smála se, protože už dávno poznala, že Dominic není pohádkový typ.

„Prosím, nepřipomínej mi to. Tu pohádku vymyslela nějaká zapšklá feministka. Chudák táta pašík. V jednom kuse ho tam zesměšňují. Maminka Pašíková byla pěkná svině.“

„Dome!“ okřikla ho a očima naznačila, že jsou s nimi děti.

„Svině je žena od prasátka, takže tatínek má pravdu,“ pronesl Milles. Dominik se toho hned chytil.

„Vidíš, náš syn ví, o čem mluvím,“ ukázal na něj. Cítil se skvěle. To bylo poprvé, co děti stály při něm. Nicky jen zvedla ruce, jako že se vzdává. Už se chystala opět jíst, když někdo zvonil jako šílenec. Nicky už se zvedla, že půjde otevřít, když ji Dominic zastavil zdviženou rukou a sám šel zjistit, který blázen přišel ještě víc o rozum.

Došel ke dveřím a prudce otevřel. Už chtěl něco říct, když ho zarazil Stanley.

„Vůbec jí nevěř!“ natáhnul k němu ruku a opile se motal.

„Co prosím?“ nechápal Dominic.

„Je to obyčejná kurva. Nevěř jí. Kde jsi, ty kurvo!“ zařval.

„Hej, zklidni hormony, frajere, jsou tady děti. Odejdi a vrať se, až budeš střízlivej. Nebo vůbec,“ už zavíral. Začala se v něm vařit krev. Nejradši by mu jednu natáhnul, za to, jak nazval Nicky, ale jak řekl. Byly tam děti.

„Nikam nejdu, dokud si s ní nepromluvím. Přišel jsem pro odpovědi!“ choval se jak blbec. Natlačil se na dveře a celé je rozevřel. Dominicovi už přetekl pohárek trpělivosti.

„Tak a dost,“ chytil ho za límec, ale pozdě. Nicky stála jen kousek za nimi s rukama skříženýma na hrudi a dívala se do těch nenávisti zalitých očí. I Stanley se na ni díval.

„Kurvo,“ plivl před sebe a pak už ho Dominic definitivně vyhodil z bytu. Otočil se k Nicky a otřel si ruce do kalhot.

„Tak, odpadky vyneseny. Jdeme jíst.“

„Nějak mě…,“

„Jdeme jíst,“ nenechal ji domluvit. Jeho tón hlasu byl najednou tak drsný a plný vzteku. Ne na ni, ale na Stanleyho. Viděl, jak je Nicky opět zničená a jak jí urazil. Styděla se před ním i před dětmi, a to ho strašně štvalo.