Dancing máma✔️

25. Hračka pro malé i velké

Tak jak Stanley slíbil, tak také udělal. Nehnul se od Nicky, pokud doopravdy nemusel. A to se stalo pouze jednou. Když odvážel Pipper ke své matce. Vysvětlil jí, co se stalo a pak se zas vrátil k Nicky. Ta, aby aspoň trochu utekla pláči, začala zařizovat pohřeb. Ano, tím si vlastně jen utvrdila pravdu, ale bylo to lepší, než aby ležela pod peřinou a plakala. Zakázala si plakat. Pozvala dokonce i Beckyiny rodiče. Ona vždycky z legrace říkala, že jí táta s mámou nepřijdou ani na pohřeb, za to, čím se stala. Byl to jen pouhý vtip, ale teď… teď je to skutečnost a Nicky ta slova stále slyší. Možná by se divila, že její matka skončila v nemocnici a její táta k tomu neměl daleko. Byla jejich jediným dítětem. Proto je tak vzalo, když zjistili, že místo studia tančí u tyče. A také proto se oba zhroutili z její smrti. Rodiče by prostě neměli přežít své děti.

Teď oba sedí před Nicky, oči rudé od pláče a jeden drží za ruku toho druhého. Nicky se na ně nemohla ani podívat. Možná mohla udělat víc pro jejich dceru. Možná, kdyby zavolala sanitku, místo toho, aby ji sama odvezla do nemocnice, možná by tu ještě byla.

„Chcete kávu, nebo něco k pití?“ zeptal se Stanley a posadil se vedle Nicky. A bylo to tu zas. Zas někomu bylo zle a jiný mu nabídl něco k pití. Proč? Ptala se Nicky v duchu. Přesně si vzpomněla na to, jak zjistila, že Minnie umřela a doktor jí nabídl něco k pití. Lidi, nic k pití žal, který v sobě neseme ze ztráty zesnulého, nezažene. A rodičům umřelé dcery už vůbec ne.

„Děkuji, ale ne. Chceme jen poděkovat za to, že jste zařídila…,“ Backyina matka si přitiskla plátěný kapesník k nosu a rozplakala se, než stihla doříct větu. Jako by se právě dozvěděla, co se stalo. Schoulila se k manželovi a ten pokračoval za ní: „Bylo to od vás moc hezké, Nicky. Teď když dovolíte, půjdeme na hotel. Uvidíme se zítra,“ oči se mu leskly slzy, ale držel se. „Pojď drahá, půjdeme si lehnout,“ podpíral jí za chodu. Nicky za nimi zavřela dveře a hlasitě vydechla.

„Hrozný pohled,“ zašeptal Stanley. „Hrozný.“ Nicky jen kývla a šla si ještě připravit oblečení na zítřejší pohřeb. Jedny malé černé. K tomu černé lodičky a bylo to. „Nicky,“ objal ji kolem pasu a položil si na její rameno bradu. „Dělám si o tebe starost. Já vím, že ti teď přijde, že tvůj život je jedna velká pohroma, ale pamatuj, že všechno nakonec dobře dopadne.“

„Jo, já vím, neboj, budu v pořádku a děkuji, že jsi tu se mnou,“ položila ruce na ty jeho, které měl omotané kolem ní a opřela se o něj. Bylo to divné. Většinou, když se cítila hrozně a měla strach, nebo vztek, nebo prostě jen nebyl její den, vybila si nervy na každém, kdo na ni jen promluvil, ale u Stanleyho to bylo jinak. Na něj prostě zlá být nemohla. Byl jako její pilíř, co jí drží při životě.

„Není za co děkovat. Jsem tu a nikam nejdu. Zachránila jsi mi život, když jsi se v něm objevila. Do té doby jsem si neuměl představit, že bych někdy miloval někoho jiného, než Pipperinu matku,“ obešel ji, aby se na ni mohl podívat. „Ale stalo se. Doslova jsi mě očarovala. To, jaká jsi. Tvá silná povaha a odhodlání jít dál. Jít si za svým. To tě dělá výjimečnou,“ pohladil ji po tváři, přičemž setřel jednu osamocenou slzičku.

„Jo? Ale já mám pocit, že ztrácím sama sebe,“ řekla tiše. Vážně se tak cítila. „Bojím se, že když řeknu nahlas, co k tobě cítím, taky o tebe přijdu. Nejdřív Dominic, pak jeho matka, teď Becky. Jako by mi bylo souzeno být sama. Co když ti řeknu, jak moc hluboce jsem se do tebe zamilovala a tobě se něco stane?“ Už delší dobu přemýšlela nad tím, co komu udělala, že lidé kolem ní umírají. A přišla na jediné řešení. Její matka ji od prvního pohledu nenáviděla. Určitě ji proklela.

„Ne, nepřemýšlel takhle. Musíš myslet pozitivně. Musíš tu smůlu porazit a vysmát se jí. A já tě vážně nikdy neopustím. Jsem tady!“ dal důraz na poslední větu.

„A na jak dlouho? Kde máš záruku toho, že tě zítra nepřejede auto, nebo…,“ Stanley ji umlčel polibkem. Chápal ji, věděl moc dobře nad čím přemýšlí, ale on ji to nedovolí. Musí myslet na hezké věci a jednou z nich je on a jejich společná budoucnost. „Nic se mi nestane, slibuju,“ na milimetr se od ni odsunul. „Teď mi řekni, jak hluboce ses do mě zamilovala,“ usmál se.

„Tak hluboce, že slyším Ďáblův smích,“ i ona pozvedla koutky. Konečně! Zajásal Stanley v duchu. Konečně vidí její dokonalý úsměv.

****

„Ahoj, rodinko!“ zahulákal Dominic a postavil se vedle Nicky a Stanleyho. Od pohřbu uplynul měsíc a Nicky se rozhodla ukázat osudu, že ji nezlomí. Chtěla začít od začátku. A aby tak mohla učinit, potřebovala se zbavit minulosti. Takže teď stála před svým domem a čekala, až ho srovnají se zemí. Pokud chce začít nanovo, tak hezky od základů, které po demolici zůstanou. „Vážně to chceme udělat?“ podíval se na Nicky.

„Je to na tobě. Tys tu vyrůstal,“ ukázala na dům.

„Jo, a mám na ten dům samé hnusné vzpomínky, takže šéfe,“ houkl na chlapa v mašině, kterou zdobila obří demoliční koule. „Pusť se do toho.“

„Škoda, že to nevidí děti,“ zamumlal Stanley. „Pipper by se zbláznila.

„A Miles s Amandou by to obrečely.“

„Nicky má pravdu. Určitě by si myslely, že jsou bezdomovci,“ potvrdil její slova Dominic.

„Nevadí, že je budeš mít po dobu stavby u sebe?“ naklonila se k němu.

„Ne, a nevadí, že si je vezmu na dovolenou?“

„Kam?“ zarazila se. Jakou dovolenou? Nikdo jí nic neřekl.

„Nevím, ale chtěl bych je vzít na dovču, když budou mít ty prázdniny,“ pokrčil rameny a díval se, jak se koule dala do pohybu.

„Pipper jede za Babiičkou do Ohia na celý měsíc. Nevím, jak to bez ní zvládnu,“ přidal se Stanley. „Hele, už se na to chystá,“ sledoval, jak se koule rozjela blíž k domu. Pak do něj narazila a projela jednou stěnou. „Pane jo, to byla paráda,“ zasmál se. Dominic se k němu přidal.

„Ještě, ještě!“ začali skandovat jak malí kluci. Pán ve stroji jim zasalutoval a chystal se znovu zaútočit na dům. Ti dva jen čekali, až zas proletí stěnou baráku. Jen Nicky koukala na to, jak se její domov mění v prach. Před očima jí proběhlo plno vzpomínek, ale nejčastěji nemocná Minnie. Zavřela oči, v duchu se jí omluvila a pak je zas otevřela.

„Jo! To byla trefa,“ zajásal Dominic.

„Myslíš, že by nás nechal si to vyzkoušet?“ zeptal se Stanley a Dominic zpozorněl.

„Jdu se zeptat,“ a hned utíkal za šéfíkem.

„V pohodě?“ Stanley si všiml, že se Nicky tváří podivně.

„Jo, v naprostý,“ usmála se.

„Ty vole, Stanley, koukej,“ zavolal Dominic, když seděl vedle pána s modrou helmou na hlavě a ovládal páčku, která navigovala kouli.

„Já chci taky,“ zařval žárlivě Stanley a šel k nim. Nicky se jen smála. Dejte dospělým mužům demoliční kouli a stanou se z nic zase děti.