Dancing máma✔️

13. Rain

Nicky se s dětmi zamkla v ložnici. Nechtěla s Diminicem strávit už ani minutu navíc, ale jelikož byla vázaná na době letu, což je zítra ráno, musí přetrpět ještě jednu noc. V ložnici naštěstí byla koupelna a toaleta, takže z ní nemusela celou noc vycházet. Převlékla děti do pyžam a ulehla k nim. Každé měla z jedné strany a objímala je.

„Mami?“ Věděla, že to přijde. Ony u toho byly a vše viděly. Jejich hlavičky sice nemohly pobrat co se dělo, ale nebyly hloupý. „Táta už s námi nebude bydlet?“ zeptala se tiše Amanda.

„Zlato, je mi to líto, ale nebude. Já a tatínek nejsme zvyklí žít spolu,“ vůbec netušila, jestli to, co jí říká, je správné, ale něco jí říct musela.

„Takže už ho neuvidíme?“ přidal se Milles.

„Ne, zlato. S tátou můžete být kdykoliv budete chtít. Věřím tomu, že se vás nebude chtít vzdát. To, co máme s tátou mezi sebou, je jen o nás, s vámi to nemá nic společného. A teď už spinkat. Oba vás moc miluju. Jste moje největší štěstí,“ políbila nejdřív Amandu a pak Millese. „Máma se skočí vykoupat a hned jsem u vás.“ Dala si rychlou sprchu a oblékla si pyžamo, vlasy měla v ručníku, když si šla pro něco k pití. Jen vylezla, otevřely se hlavní dveře a v nich stál Dominic. Otočila se k němu, na chvilku navázali oční kontakt a pak Nicky hodila zpátečku a rychle se vrátila do ložnice.

„Počkej.“ Stihla zamknout přesně jemu před očima. „Sakra Nicky,“ zaklel. Opřel si čelo o dveře.

„Neřvi, děti spí,“ pošeptala. „Nejlepší bude, když toho rovnou necháš. Nemám na to už náladu. Jsem ze všechno unavená. Jediné, co jsem chtěla, bylo, abychom byli rodina, ale já s někým, jako jsi ty, prostě nemůžu být,“ mluvila, jako by stál před ní.

„Já jsem jí nenutil jít na potrat. Ne, kecám, řekl jsem to,“ hned otočil, protože si uvědomil, že už jí nechce lhát. „Ale udělal jsem to pro nás. Jakmile jsem tě zase spatřil, chtěl jsem tě zpět. Nekaž to, prosím,“ naléhal na ni, jako by o nic nešlo. Jako by ta žena neměla zničený život, protože byla tak hloupá a poslechla jeho radu. To vše v ní vyvolalo ještě větší pocit viny. Prudce otevřela a ukázala na něj prstem.

„To tys to všechno pokazil svým lhaním. Měl jsi mi říct, že je tu žena, která je s tebou těhotná a se kterou jsi žil šťastný život, dokud jsem se neobjevila já,“ zavřela dveře a přistoupila k němu blíž. „Víš, jak já se teď cítím? Jako magor. Nejen, že jsem ti naletěla, ale taky můžu za to, že se stalo to, co se stalo. Takže mi tu neříkej, abych to nekazila, protože jsem zkazila tý ženě život, ale ne ten náš. ten jsi posral ty!“ prošla kolem něj a šla si nalít vodu, protože jí z jejího proslovu ještě víc vyschlo v krku.

„Nicky, ale tys jí ten život nezkazila. To já.“

„Ano, máš pravdu. Tos byl taky ty, ale udělal jsi to kvůli mně. To já jsem ten důvod, proč jsi to udělal,“ napila se vody. „Nechci s tebou mít už nic společnýho. Nelez mi na oči a vypadni z mýho života,“ zas kolem něho prošla tentokrát do ložnice.

„Máme spolu děti. A já chci být u toho, až vyrostou. Chci být zapsaný do rodnýho listu a chci být jejich táta.“ Nicky se k němu naposledy otočila.

„To si klidně buď. Jejich život ti neberu. Jen ten svůj,“ ani mu nepopřála dobrou noc a šla spát. Usnula skoro hned. Vážně toho na ni bylo příliš. Co by dala za normální život. Teď nemá nic. Nemá práci, nemá tátu pro své děti ani někoho, kdo by zaplnil její prázdné srdce.

****

V letadle se na Dominica ani nepodívala, za celou cestu s ním nepromluvila. Už i děti vycítily, že se něco děje. Neustále se ptaly, co se stalo? Proč maminka nemluví? Po příjezdu domů vytáhla Dominicovi kufr a hodila mu ho do ložnice.