pevnost smutku

on 3.

Kdy se to stalo 

Musím namítnout, že ten den, kdy jsem potkala Oskara byl opravdu průlomovým v mém životě. 

Byl čtvrtek. Klasický den  v mém životě. ,,Snídaně na stole!" zavolal táta z naší retro vybavené kuchyně. Vždycky byl líný, ale snídaně a vaření, to ho kupodivu fakt bralo. Dneska to byly vajíčka s okoralou slaninou. Usmála jsem se a nějak jsem to spořádala. ,,Díky." Odběhla jsem do koupelny a hodila na sebe líný růžový svetr a černé legíny, které byly mé oblíbené a nejvíce pohodlné. Nic jsem od dneška nečekala, vždyť škola a pak klasická čtvrteční rutina v podobě vinárny U Tří Lastur. Pracoval tam Hanin, mé nejlepší kamarádky strýc, takže mi to prodá bez otázek. Usmála jsem se nad tou super myšlenkou pohodového večera a otevřela jsem vchodové dveře. Táta během těch 10 minut mé přípravy usnul na gauči a jen v trenkách chrápal bez ostychu spokojeně. Otočila jsem mé hnědé oči a koukla jsem se do zrcadla. Koukala jsem na sebe. Hnědovlasá hubená holka s pihami všude. Mé blonďaté odrosty už se malinko leskly. Obarvila jsem se, když matka utekla. Nesnášela jsem se v ten den. Byla jsem velice mastná. Hlavně mé vlasy a nos, ale nikdo mě nebral nijak ani vážně ve škole. Vždycky jsem všem připadala podivná. Asi to bude mojí vyspělostí. Ale to zase nechci tvrdit. Stačí mi moji 4 kamarádi. Koukla jsem se na hodinky. Klasické nestíhání. Zasmála jsem se, až se můj ret zastrčil do mých kovových rovnátek. Jak já je nesnáším. Sprintovala jsem na tramvaj, která tam smutně stála a během běhu jsem stihla dokonce i cigáro. Ale moc jsem si ho nevychutnala no. Naše škola už byla zavřená, jen několik opozdilců zmateně směšně spěchalo ke dveřím a neustále zvonili na ředitelku. Vplula jsem tam s jednou starší holkou a mrštně se vyhoupla ke schodům, pod kterými jsme měli třídu. Bez zaklepání jsem drze vešla, nezavázané tkaničky a zapalovač v ruce. Muselo to být víc než komické. ,,Nojo, Emílie. To jsme mohli očekávat. Už jsi jednou nohou k ředitelské, slečno." vydolal ze sebe učitel, který na mě měl zasednuto. Beze slova a s trapnými pohledy mých spolužáků jsem se posadila. Hodiny dnešního dne utíkaly dobře. Nikdo se se mnou nějak nebavil, až tedy předposlední hodinu ke mně o přestávce vlítla Hana. ,,Tomu neuvěříš, co se dneska večer bude dít!" spustila svým příjemným hlasem. Chodí o dva ročníky výše než já, ale je střelená jako kdyby byla ještě dítě. Vypadá uplně jak mladá Marilyn Monroe, skoro každý jí to říká. Má stejné vlasy, postavu a obličej, avšak oči má černé. 

,,Povídej, co by se mělo konat?" odpověděla jsem nezaujatě. ,,V klubu Blecha je dneska strašně velká párty, přijede prý skupina z Maďarska a budou hrát nějaké devadesátkové vykopávky. Všichni tam jdou a hrajou tam i od písně našich oblíbených kapel, vždyť víš!" Takhle šťastnou jsem jí dlouho neviděla. ,,Ale lístky nejsou nejlevnější, to ti teda řeknu. Asi 850,- ale to někde zkásnem! Konečně třeba poznáš nějakýho toho kluka, bručoune." Usmála jsem se a zakroutila hlavou. ,,Hele, nějak mě neláká, aby na mě lezli kluci z klubu, to si radši zatancuju s tebou v první řadě, budu zpocená a nebudu se za to stydět." frkla jsem. Hana se potutleně usmála. ,,Sraz v 7, kočko před Blechou."

Najednou všechno ubíhalo rychlostí blesku. Z nějakého důvodu jsem se těšila. A to jsem dost asociální. Vykouřila jsem ale z nervozity asi 7 cigaret za sebou, až jsem docela načichla. Začala jsem na sebe nadávat na autobusové zastávce. Nějaký muž se na mě ohlédl. Dost znechuceně. No jo, rtěnka na zubech a rovnátkách, tak co že jo. Moje sebevědomí se snížilo na bod mrazu. V autobuse jsem si sedla na žvýkačku, která se přilepila na mé oblíbené džíny, jediné, co mi dělaly nějakou tu ženskou postavu. Nevím, co může být horší. 

Dojela jsem po deseti minutách na místo, kde už čekala spousta lidí, ale zase né tolik, jak jsem čekala. Což je jenom dobře. ,,No tady jí máme!" zakřičela Hana tak hlasitě, až se na nás několik lidí otočilo. ,,Je tomu už tak no." Hana mě zatáhla za ruku do nějaké skupinky kluků. ,,Tak tohle je Robert, tady tenhle roztomilý je můj Michael a v klubu už čeká Oskar." Koukla jsem se na oba. ,,Jsem Emílie, ráda vás poznávám kluci, hlavně tebe Michaeli!" Robert byl typickým hezounem, který byl bez chyby. Měl smysl pro humor, upovídanost a styl. O jeho charisma ani nemluvě. Nikdy se mi takoví hoši nelíbili. ,,Emílie, jsi strašně sympatická, i když moc nemluvíš, tak jsi kouzelná osoba." pověděl mi Robert. Usmála jsem se a poděkovala. Asi čekal, že se začervenám, ale to se opravdu nepovedlo. Každopádně jsme ještě 20 minut čekali a potom si koupili ty předražené lístky. ,,Snad to bude alespoň stát za to." 

Vevnitř bylo veliké dusno. Lidé ve věku od 15 do 30 funěli a povídali si, až to vytvořilo šum.

Zastavila jsem se u šaten a uviděla jeho. 

Hana a kluci se k němu nahrnuli. Michael zezadu vypadal velmi komicky. Blonďák s odstátýma ušima. Co na něm Hana vidí. Nebyl ani vtipný, hezký, nevím no. Každopádně pak jsem se střela s Oskarem očima. Byl to asi 20 sekund dlouhý pohled. Koukl mi úplně do duše a já jsem svýma očima jezdila k němu a pryč a k němu a pryč. 

Byl to zrzavý kluk s pihatým malým nosíkem a také rovnátky, na sobě měl retro košili, takovou havajskou, dalo by se říci a džíny do pasu, asi odbarvené savem. Na nohách Martensky. Ale to je jen vzhled. Ani nevíte, jaká sympatičnost a roztomilost z něj šla. Automaticky jsem spadla do pasti lásky. Přiblížila jsem se ke skupině. Koukl na mě a projel mě ještě pohledem shora dolů. ,,Ty musíš být ta zvláštní kamarádka Hany, nemýlím se... umm.. Emílie?" Když jsem uslyšela jeho hlas, asi jsem se rozpustila. ,,Jo, jsem to já." vykvíkla jsem a můj hlasu toho zamutoval. Všichni se začali smát, takže jsem se málem propadla studem. Hlavně před Oskarem, který mě ale zaujatě pozoroval. ,,Jsi rozkošná, víš to?" řekl flirtovně. ,,Emilo, potřebuju na malou, půjdeš se mnou?" zeptala se taky s napodobujícím akcentem Hana. Kývla jsem a pořád koukala na Oskara, který popíjel vanilkovou kolu. On na mě hodil sexy pohrdavý pohled a já radši rychle šla za Hanou. ,,Hele Emilo, dávej si na něj bacha. Viděla jsem, jak ses koukala na Oskara. Úplně ti kapaly sliny!" Já se tak zas propadla. ,,Bylo to až tak vidět?" Hana se rozesmála. ,,Holčičko, byl pod tebou potok. Každopádně jsem ti chtěla říct, že mu moc nevěř, je to lamač dívčích srdcí. Hrozně bezcitný, ale nejhezčí kluk v celé Čr bych řekla, i na planetě. Když mi ho Michael představil, myslela jsem, že k němu skočím. Každý den jiná holka, věř mi, on na to má. A ještě teď ani žádnou holku nechce, protože minulá se zabila při autonehodě..." řekla smutně, ale pak zase ožila,,No prostě, já tě chtěla s Robertem.." Otráveně jsem se na ní koukla. ,,Nemluv mi do ničeho, asi jsem se zamilovala." Hana šla na malou a pak se mnou nějak nemluvila, jako kdybych neexistovala. Naše parta se rozutekla, jedině Michael na Hanu čekal. Šli spolu najednou šťastně za ruku dolů k podiu. Já jsem si k baru šla dát pepsi bez cukru. Bylo mi mizerně. Všichni mě ignorovali, jako kdybych byla duch. A hodně jsem přemýšlela o tom Oskarovi. Překvapilo mě to, nebudu lhát. Najednou cítím lehký dotek na mých zádech. Oskar. ,,Můžu tě na něco pozvat?" řekl mile a usmál se, až mu vyskočily ďolíčky. Nepřišel mi bezcitný či co. Naopak, cítila jsem z něj strašnou jistotu a city. ,,Jistě, Oskare. Je to od tebe moc milý." Začali jsme si povídat, povídali jsme si, jako kdybysme se znali celá léta. Nějaká kapela nás ani od toho neodradila. Seděli jsme na posraním gauči, který byl u záchodů. ,,Takhle spřízněnou duši jsem dlouho nenašla." vyhrkla jsem ve stresu a ve vzrušení. Oskar se usmál, ale nic neřekl. ,,Promiň, jestli jsem trapná, ale prostě moc nemluvím, ale teď s tebou jsem po chvilce prolomila můj led a chtěla jsem ti to hrozně říct." Měli jsme toho tolik společného! Vkus na hudbu, na modu, na život. Nemohla jsem tomu uvěřit. ,,Nechceš jít ven na cigáro? Nakonec se mi tady nelíbí, ale ty peníze mě ani netrápí, když jsem poznal tebe." namítl. Úplně jsem se zachvěla a měla husí kůži. Co to se mnou bylo? Po dvou hodinách povídání jsem se do něj už zamilovala? To ani ty nejvíc naivní holky, co znám, nedělají.