pevnost smutku

prober se 4.

Noc opravdu utekla mezi prsty. Hanu a kluky jsem ztratila z dohledu a jediný, kdo mě zajímal byl Oskar. Ale nikdo ho nezdravil, neznal. Bylo to zvláštní, protože i já, opravdu neoblíbená, jsem se každou chvíli s někým zdravila. ,,Ty máš teda sebevědomí. Nevidím ani špetku! Nerozumím tomu." řekl najednou v trapném tichu Oskar. ,,Protože když se kouknu všude okolo, nerozumím, proč se se mnou vůbec někdo může bavit." Zahihňal se a najednou zaplul do davu. Nechápavě jsem se koukla, kam míří, ale jako kdyby zmizel nebo byl ušlapán. Asi jsem to řekla opravdu nevhodně, možná i na jeho stranu. Kapal ze mě pot a cítila jsem se nejhůř v životě. Myslím si, že každý zná ten pocit, když vám někdo tak strašně sedne do noty, až si říkáte, že to prostě možné být opravdu nemůže? Chvilku jsem se zasnila. ,,Tak co se děje, Emilo? Tady sedíš klasicky jak mrtvola, já jsem věděl, že ty na ty párty nejsi, co tu vůbec děláš a jak se má táta?" Lekla jsem se a uviděla mého spolužáka, který by se dalo říci, že mě šikanuje. Z mého života a táty si dělá legraci přede všemi a už mě to zaráží. Možná proto jsem takový cynik. Šikanu znám od mala. Byl už tak opilý, že mu táhlo z pusy. Nesnáším tvrdý alkohol a ještě vymaštěný lidi. ,,Můžeš si laskavě urovnat svůj zmatek v hlavě?" On se zařehtal tím svým stupidním pasmíchem a opakoval mou větu neustále dokola, až jsem ho neslyšela. ,,Jsi blázen, Emílie." 

Odešla jsem asi o hodinu déle, když jsem nedohledala nikoho z naší party. Zahlédla jsem maximálně Helenu, jak se plazí po cizím klukovi. Radši mě pozdější scénář nezajímal. Doma byl smrad, táta asi něco spálil a nevyvětral. Zalétla jsem do pokoje a tam si sundala propocené věci. Přišla jsem si strašně nechutná. Koukla jsem se do zrcadla. Vždyť ale nejsem tak ohavná, jak mi každý naznačuje? Oskar mě změnil pohled na svět už po prvním kraťoučkém dnu? Blbost, není mi 14, abych věřila všemu, co kdo řekne. 

Ráno pátek. Vzbudil mě budík v šest, dost brzo. Kocovinu jsem neměla, ale chuť do smrti ano. Měla jsem asi 10 nepřijatých hovorů od Heleny a pak pár zmatených sms. Byly o tom, kde jsem a že beze mě to není sranda. Poslední byla o Oskarovi. Že se po mě ptal a zaujala jsem ho jako nikdo na světě. Stejně se však políbil s jinou a úplně stejným způsobem si s ní povídal. Z téhle zprávy jsem byla deprimovaná. Dala jsem si klasicky cigárko a od táty jsem si vzala k snídani pivo. On ležel zase na gauči s ušmudlanými tepláky a chrápal. Večer však byl v posteli? Asi sváča noční.

Dneska si dám oddech.