S T Í N {Teen Wolf/CZ}

1.

Můj život se několikrát už otočil vzhůru nohama ale nikdy předtím ne tak jako minulý týden. Teď? Snažím se utéct před něčím co vlastně ani nevím jestli mi chce ublížit nebo pomoct. Nenávidím ulice Beacon Hills jsou to snad ty nejširší ulice na světě. Nikde se tady nedá schovat.

_____

„Takže chcete Charlie poslat na smrt” zasmál se Isaac.

„Nemáme zrovna moc na výběr jestli sis všiml Isaacu. Právě se nám pokouší zabít Banshee, kterou potřebujeme” zamračil se Stiles.

„Ne. Chtějí zabít tvojí holku a tím, že tam pošleš tu mojí to nic nevyřeší! Nemá ani žádnou sílu!”

„Isaacu přestaň. Nikdo z vás nebude mít za půl hodiny žádnou moc” povzdechla jsem a oblékla si bundu.

„Nikam nejdeš nepustím tě ne samotnou” protestoval dál Isaac.

„Isaacu! Potřebujete Lydii mnohem více než mě!”

„Nemyslím si. Proč by chtěli tebe za Lydii pokud už nemáš žádnou moc? Vážně si tady všichni myslíte, že jde o Lydii? Co když jde o Charlie co když třeba vědí jak ji vrátit její schopnosti a udělat ji ještě silnější?! Co když jí zase vymažou paměť a nebude si nikoho z nás pamatovat a zabije někoho?!”

Všichni jsme tiše hleděli do země. Věděli jsme, že je na tom něco podivného a všechny nás děsilo, že by Isaac mohl mít pravdu, ale nezbývalo nám nic jiného než to prostě risknout.

_____

Seděla jsem ve své pracovně v druhém patře našeho domu. Isaac byl právě na tréninku a já díky tomu měla více času na sebe a své koníčky, kterými bylo čtení a kreslení. Náš dům nebyl sice obrovský ale nám dvěma bohatě stačil. Dole jsme měli kuchyň spojenou s obývákem a jídelnu s menší vstupní halou. Nahoře jsme měli koupelnu s ložnicí vedle, které se nacházela má pracovna a Isaacova řekněme menší domácí posilovna.

Tiše jsem se ztrácela mezi řádky báječné knihy, kterou čtu už druhým dnem když se ozvalo zaklepání na hlavní dveře. Lehce jsem nadskočila sakra tohle mě vyděsilo. Zvedla jsem se a sešla dolů abych se podívala kdo přišel na návštěvu. Ruka už se mi natahovala po klíčích abych odemkla ale v tom do dveří někdo začal zběsile bušit což mě vyděsilo. Couvla jsem o pár kroků dál od dveří a tak tak stihla uskočit když osoba za dveřmi dveře vyrazila.

Osobu jsem nepostřehla ale rychlostí blesku vyběhla po schodech nahoru dřív než jsem stihla postřehnout třeba jen barvu oblečení. Byla jsem opravdu vyděšená a přála si aby tady Isaac teď byl a šel se společně se mnou podívat kdo nám vtrhl do domu ale teď jsem na to byla bohužel sama a tak mi nezbývalo nic jiného než sebrat všechnu odvahu a dostat vetřelce ven z našeho domu vlastní silou.

Vzala jsem do ruky klíče abych se mohla nějak bránit a vydala se pomalu po schodech do druhého patra. Ruce se mi klepali stejně jako tenkrát když mě lovci z Argentovi rodiny pronásledovali po Beacon Hills. Bez svých schopností jsem jen obyčejná holka, která se mohla jen stěží bránit lovcům.