S T Í N {Teen Wolf/CZ}

2.

Na sucho jsem polkla. Nemohl to být přece jen člověk. Neměl by takovou sílu na to aby rozrazil zamčené dveře. Možná jsem se touto myšlenkou chtěla jen uchlácholit. Tady v Norsku se občas i lidé chovají jako divá zvěř, občas jsou děsivější než vlkodlaci a nepotřebují k tomu ani tesáky a drápy. Pevně jsem svírala klíč hlavních dveří abych se s ním aspoň pokusila ubránit ale kdyby to chtělo ublížit mně proč by to čekalo až přijdu sama?

Vyšla jsem schody a rozhlédla se po chodbě. Všechny dveře jsou zavřené. Děsivější než kdybych přesně věděla kde je. Opatrně jsem očima prošla všechny místnosti v horním patře kam barevná čmouha vystřelila.

Nikde nikdo. Žádné zvuky. Žádný pohyb. Zkrátka vůbec nic.

Odmítala jsem zůstat v domě s něčím jehož původ jsem neznala. Navíc to bylo s největší pravděpodobností nebezpečné ale v tuto chvíli nejspíš vyděšeně, a až to sebere všechnu odvahu kdo ví co se může stát.

Vrátila jsem se do ložnice pro svůj mobil a klíče od auta. Kavárna. Tam bych měla být v bezpečí než budu moct napsat nebo zavolat Isaacovi.

Když v tom to přišlo. Prudký pohyb který shodil na zem židli a já si opět nevšimla či je tohle celé práce. Sevřela jsem pevně mobil v ruce a volala Isaacovi. Moje jediná naděje v téhle situaci byla taková, že mu dojde že nevolám jen tak. Vím moc dobře co nedělat a dělat když je na tréninku.

Seběhla jsem dolů po schodech a nervózně začala pochodovat po chodbě. „No tak Isaacu nebuď aspoň jednou takové tele.” Nevrlé zavrčení dalo nejlépe najevo mé emoce. Měla jsem strach a i když tohle všechno mi přišlo jako noční můra věděla jsem, že nespím.

                           ________

„Bylo to jako z té knihy, kterou právě čtu. Myslíš že by to mohlo nějak vidět moje myšlenky?” Zeptala jsem se nervózně Deatona v telefonu.

„Možné to je. O co přesně se jedná v té knize? Mohla to být klidně jen tvá iluze. Zbytky moci o kterou jsi přišla.” Odpověděl mi.

Musela jsem se na tím pozastavit. Stával se ze mě blázen? Viděla jsem věci, které nejsou možné nebo, které se vůbec nestaly? Bolela mě z toho všeho hlava. Posadila jsem se zpět na židli a sledovala dění na ulici za výlohou kavárny.

„Já nevím Deatone. Asi to možné je jen... Mohla bych být tak vyděšená sama sebou?”

„Samozřejmě. Může to být jako noční běsy. Staré vzpomínky jen lehce přeměněné na to co jsi zažila nebo si představovala v hlavě.” Oznámil.

Byla to nejspíš pravda. Byla jsem vyděšená stejně tak jako tenkrát v Beacon Hills když se mě snažili dostat ti lovci. Taky jsem je ve tmě nikde neviděla a vlastně během toho ani neslyšela dokud mě nezahnali do kouta.

Sakra takže je ze mě jen cvok a Isaac sem jede z tréninku úplně zbytečně.

                            ________

Opatrně jsem tomu všemu přihlížela z dálky. Další den mě Isaac už doma samotnou nenechal. Vzal mě na trénink kde jsem se doslova celý den nudila. Ano dámy, výhled na vypracovaná mužská těla jsem měla to ano, ale jedno už jsem doma měla a mohla ho vidět kdykoli se mi bude chtít.

Úsměv se mi rozšířil když se ozvalo pískání a křik trenéra oznamující konec tréninku. Byla jsem vděčná snad všem bohům, kteří existují. Už jsem tady ve stoje usínala.

Odměnou za to všechno mi byl sladký polibek do vlasů.

„Tak? Jaký máš dojem z našeho tréninku?” Zeptal se Isaac.

„Oh, měla jsem sledovat co děláte a neslintat nad tebou?” Řekla jsem pobaveně.

„Ukaž otevři pusu. Zbyly ti nějaké sliny?” Usmál se a podal mi klíče. „Přijdu za tebou.”

Přikývla jsem a vydala se k autu. Jakmile jsem překročila hranice hřiště s parkovištěm zmocnil se mě příšerný pocit.