Zašla jsem za ním. A ano. Znovu o něco dříve... Samozřejmě nemohly chybět nervy a emoce. Když přišel obejmula jsem ho na přivítanou. Kupodivu neprotestoval. Zase jsme si povídali, pak mě upozornil, že napravo od nás je jeho třídní učitelka. Samozřejmě že jsem jak kre*én čuměla někam úplně jinam. Takže mě vzal a nasměroval. Cítila jsem se dost blbě.. Ale zase ten proklatý autobus.
Museli jsme se rozloučit. A ON... Mě vážně políbil! Rychle jsem ho obejmula aby neviděl že se červenám. A utekla do školy.
Celý den jsem byla total mimo.
Ale odpoledne mi napsal že mi potřebuje něco říct a že je to důležité.
Tak jsem ho vyzvala k tomu aby mi to tedy řekl(napsal). Odepsal že mi to chce říct do očí.
Na jednu stranu jsem se bála jestli třeba nemá rakovinu a na druhou stranu jsem byla nervózní jestli mi třeba nechce říct že mé city (o kterých nevěděl) opětuje. Tak jsem se ho zeptala zda je nemocný či co. A on že ne, že to souvisí se srdcem... A mě to došlo. Ale jistá jsem si nebyla
