Byla jsem tak moc zamilovaná. Jen do něj... Psali jsme si víc a víc. Čekával na mě odpoledne před školou. Doprovázel mě domů. Tam jsme většinou postávali v objetí, protože mě nechtěl pustit a já nechtěla opustit ten pocit bezpečí. Nejlepší ale byly jeho rty. Ty jeho rty když mě vždycky políbil. Byla jsem jak v sedmém nebi.
Milovala jsem ho z celého srdce.
Jenže se to muselo pokazit že?
Ano... Zase na mě čekal před školou. Jenže tam byli i kluci z nižšího ročníku. A začali mít kecy. Že jsem hnusná a že na mě určitě nečekal a že pro něj musím být zklamání. Nic to s ním nedělalo, nic na to neřekl. Jenže já to tak neměla. Ano postavila jsem se jim. Ale ty slova co řekli... Vrtali mi hlavou. ON říkal že to není pravda ať to nevnímám.. Jenže, proč s tím nic nedělal? Proč jim nic neřekl?
