Ve tři po škole

DEN 2

Ve třídě je těžký vzduch, a tak otevře okno. Vykloní se a chvíli pozoruje hlouček studentů, kteří se něčemu smějí. Na parapetu je prach a stará povadlá kytka. Šťouchne do ní. Zadívá se na židli, na které včera seděl Roswood, a pak k ní dojde a posadí se. Mikinu položí na lavici.

Má ještě dobrých patnáct minut. Mohl se procházet po dvoře, anebo zůstat v jídelně a cucat čokoládové mléko.

Jenomže to by se mu smáli. Sto padesát tisíc důvodů, proč zesměšnit Covingtona.
V mysli pro ně najde čínskou nadávku, sebere mikinu a zmuchlá ji. Lehne si na ni, zavře oči a snaží se nevnímat tikot hodin.

Tate přijde minutu po třetí. Učiteli řekne, že se zapomněl na záchodě. Vyslechne si přednášku, proč se to nemá opakovat. Pokrčí rameny a přitom přemýšlí, že se zítra zapomene o dvě minuty.

Teprve když učitel odejde, Tate si uvědomí, že Covington sedí na jeho místě. Trochu ho to naštve, a tak si sedne k oknu a chvíli mlčky zírá ven.

Tate: „Nemáš zase ty divný hroudy?"

Nero zvedne hlavu, protře si oči, a potom sáhne do batohu. Vytáhne dvě krabice Mochi, pistáciové a čokoládové. Donese je Roswoodovi. Zůstane stát před ním a dívá se na něj.

Tate ochutná nejprve čokoládovou hroudu. Pak pistáciovou. A pak si dá do pusy naráz čokoládovou a pistáciovou. Vypadá spokojeně. Zazubí se, ačkoliv má mezi zuby zbytky. Pak si ovšem uvědomí, že nad ním Covington pořád stojí. Že na něj doslova čumí.

Tate: „Můžu se tě na něco zeptat?"

Nero přikývne. Dojde k tabuli, vezme křídu a korejsky napíše: rozděl a panuj. Potom si opráší ruce a pohledem se znovu vpije do Roswooda.

Nero (čínsky): „Zeptej se."

Tate: „Nemluvím... čínsky?"

Nero: „Zeptej se."

Tate (bez rozpaků): „Proč na mě pořád tak čumíš?"

Nero: „Připadáš mi hrozně zajímavej. Působíš úplně jinak než ostatní lidi. Máš v sobě takovou zvláštní energii. Možná je to tím obličejem. Je symetrický. Úplně dokonale. Zuby bys mohl mít o něco rovnější, ale jinak... Když jsem tě uviděl poprvé, měl jsem pocit, že je to perfektní, ale ve skutečnosti je to dokonce tak dobré, až mě to rozptyluje. Snažím se nedívat, ale nějak to nejde."

Tate (s rozpaky): „Takže.... Se ti líbím."

Nero: „Řekl jsem, že máš symetrický obličej. To na tebe musím mít hned nějakej crush?"

Tate: „Takže se ti nelíbím?"

Nero: „Copak já tobě jo?"

Tate vstane, dojde k tabuli a chvíli zírá na nápis, který tam Nero napsal. Nerozumí mu, ale nezajímá ho tolik, aby se na něj zeptal. Na druhou stranu ho zajímá, nakolik je Nero skutečně podivín. Nakolik buzna. Nakolik vlastně docela legrační.

Tate (neurčitě): „Já nevím. Možná. Třeba. To je přece jedno."

Nero sáhne pro svoji mikinu a obleče se. Potom dojde k oknu a zavře ho, nechá otevřenou ventilačku. Olízne si rty, zamíří k Tateovi a nakloní se k němu, aby ho mohl políbit.