Ve tři po škole

DEN 4

Dovnitř vejde o tři minuty později a dívá se do země. Zapadne do lavice, která je nejdál od dveří a od... něj. Z batohu vytáhne tlustý slovník a s třesknutím ho položí před sebe.

Učitel: „To je nová image, Covingtone?"

Nero (podrážděně): „To je svět, kde na vás někdo může beztrestně vylít lahev kečupu, jako kdybyste byl nějaká zkurvená hranolka."

Učitel na něj chvíli zírá a potom se podívá na Roswooda, jako kdyby přemýšlel o tom, zda je dobrý nápad nechat je ve třídě samotné. Nakonec nad tím mávne rukou.

Učitel: „Předposlední den. Chci po vás jedinou věc. Vlastně dvě věci. Až se vrátím, buďte naživu. A oblečeni..."

Když odejde, Nero začne zuřivě listovat slovníkem.

Tate zamíří k Nerovi a sedne si na jeho lavici. Usmívá se.

Tate: „Neksichti se, hranolko."

Nero k němu zvedne pohled. Klouby na ruce, kterou drží knihu, mu zbělají. Tváří se nevěřícně.

Tate (bezstarostně): „Ale no tak, usměj se. Máš nějaké jídlo?"

Nero přikývne. Sáhne do batohu, vytáhne sklenku s čokoládou a zadívá se na etiketu.

Nero: „Belgická. Stoprocentní. Bez palmovýho oleje. Krása."

Odšroubuje víčko, nabere čokoládu do hrsti a flákne Roswoodovi facku.

Tate zírá na Nera s otevřenou pusou. Doslova. S otevřenou pusou. A po tváři mu stéká čokoláda, několik kapek dopadne na kalhoty. Je dokonce tak překvapený, že ho nenapadne se utřít.

Tate: „Takže chipsy nemáš?"

Nero: „Teďka, po dlouhý době, mi připadáš docela jako debil. Myslíš si, že ti budu podstrojovat a ty se pak budeš smát, zatímco mě ostatní šikanujou? Ty si myslíš, že bych chtěl mít s takovým klukem něco společnýho? (nahlas) Tak to seš asi blbší než jsem si myslel!"

Tate: „Já jsem... Ale no tak, vždyť přece o nic nešlo. Byla to jen legrace. Kdybych věděl, že tě to tak vezme..."

Dojde k umyvadlu a opláchne si obličej. Trocha čokolády mu zůstane na dlani. Ochutná ji, ale pak ji raději smyje. Nemyslí si, že se s ním Nero podělí a nechce vědět, o co přišel. Ale... Mnohem víc nechce, aby se na něj Nero zlobil.

Nero: „Je legrace, když ti někdo vylije na mikinu kečup? Možná jednou. Ale když se ti něco děje každý den, přestane ti to připadat tak srandovní. Mám posprejovanou skříňku. Není den, kdy by mi někdo nezkoušel ukázat, anebo poslat fotku mýho péra. Nemůžu se najíst v jídelně. Nikdy tě nenapadlo, proč si s sebou nosím tolik jídla?! Je to sotva týden, co mi Tyler nalil nudlovou polévku do kapes. Víš, proč to udělal? Protože jsem prase a nezasloužím si jíst z talíře..."

Tate (zamyšleně): „Tyler ti řekl, že jsi prase?"

Nero se postaví a zaklapne knížku.

Nero (zařve): „Všichni si myslí, že jsem prase! Není tu nikdo, kdo by mě měl rád!"

Tate má chuť kopnout do stolu. A do židle. A do Tylera. Zírá na skvrnu od kečupu a ví, že kdyby to někdo udělal jemu, zabil by ho. Protože jeho by pak zabil...

Tate: „Já si přece nemyslím, že seš prase. A... játěpřecemámmocrád."

Nero: „Cože?!"

Tate: „Že nejsi prase."

Nero z batohu vytáhne chipsy a vztekle je po Roswoodovi hodí.

Tate chipsy chytí, položí je na lavici, ale nevšímá si jich. Dojde k Nerovi, prohlíží si ho a dloubne do něj prstem. Stoupne mu na nohu. Prohrábne mu vlasy. Směje se na něho. Nakonec namočí prst do čokolády a mázne mu ji na nos.

Tate (hrozně tiše, skoro neslyšně): „Já tě mám rád. Občas. Někdy. Docela. Teď."

Nero (unaveně): „Vážně? Tak proč ses mě prostě nezastal? Proč jsi jim neřekl, že je to... Že se to nedělá. Proč?"

Tate: „Já jsem nevěděl, že mám! Já přece... Nevěděl, že se ti toho děje tolik. Proč jsi to nikomu neřekl? Proč jsi nešel za učitelem?"

Nero: „Nevím. Mám pocit, že to musí vidět každej. Asi ne. Asi je to pro ně sranda. Mohl bych přestoupit, ale nechci to našim komplikovat. Já jen chci, aby..."

Zmlkne.

Tate mu položí ruku na rameno.

Tate: „Aby co?"

Nero: „Aby existoval někdo, kdo tohle nedovolí."

Podívá se na jeho ruku a pak sklopí pohled. Cítí se špatně. Vlastně neměl v plánu Roswooda kamkoli tlačit, ani s ním hrát psychologické hry. Ve skutečnosti měl v plánu... sednout si do kouta, nějak tu hodinu přežít a necítit kečup.

Tate: „A proč ty to dovolíš? Proč se nebráníš? Nebylo by to lepší, než čekat na někoho, kdo ti pomůže?"

Posadí se na stůl, ruce položí do klína, a když mu zakručí v žaludku, úplně to ignoruje.

Nero: „Minulej týden, v pátek, když jsem šel po chodbě, ke mně doběhl Marcus a jeho kámoš. Mysleli si, že bude děsně zábavný, když mě donutěj, abych si nasadil tričko, kde byl takovej rádoby vtipnej nápis. Marcus mě chytil pod krkem, tak jsem se prostě otočil a dal mu pěstí. Dvakrát. Spadl na skříňky. Bylo to super. Nejspíš bych ho praštil ještě jednou, kdyby kolem nešel ředitel."

Otevře batoh, vytáhne bagetu. Stoupne si k Roswoodovi a podá mu ji. Najednou působí docela klidně. Jako kdyby se už nezlobil.

Nero: „Asi tak osm lidí dosvědčilo, že jsem si na Marcuse počkal, abych mu rozbil hubu. Jen tak."

Tate v ruce drží bagetu, ale vůbec nemyslí na to, že by ji měl sníst. Má pocit, že ztrácí čas. Říct nebo udělat něco správného. Nervózně klepe nohou a kouše se do rtů, když se konečně odhodlá zeptat.

Tate: „Udělal jsem ti někdy něco já? Smál jsem se, to si pamatuju, ale... Udělal jsem ti někdy něco? Vrazil do tebe? Dělal vtípky? Sebral ti věci? Cokoliv? Já si to nedokážu vybavit."

Nero: „Já nevím. Asi ne. Asi ses fakt jen smál. Většinou jsem měl v hlavě úplný prázdno, když jsi byl blízko."

Znám ten pocit, napadne Tatea. Nehtem ryje do lavice. Má chuť všem ve škole říct, že Nero Cavington je divný, ale taky hodně legrační. A že jestli se ho někdo dotkne, rozmlátí mu držku.

Tate: „Proč jsi měl v hlavě prázdno?"

Nero k němu dojde a obejme ho. Špinavá kapuce mu sklouzne z ramen. Obejme ho pevně a hlavu si položí na Roswoodovo rameno. Zhluboka se nadechne jeho vůně a zavře oči, jako kdyby zapustil kořeny do země.

Pořád má špinavý nos, ale na tom nezáleží, protože... Tate ho obejme nazpátek. Pohladí ho přitom ve vlasech. Ví, že jim zbývá už jen jeden den, jedno odpoledne, jedna hodina, šedesát minut... Má pocit, že všechen čas s Nerem úplně zbytečně ztrácí. Akorát neví kde.