Ve tři po škole

DEN 3

Učitel: „Posloucháš mě, Covingtone?"

Nero (upřímně): „Teďka moc ne."

Celou dobu, co učitel mluví, pozoruje Roswooda. V rohu nad oknem je pavučina, která tam předchozí den rozhodně nebyla. A někdo nakreslil na tabuli kosočtverec a potom ho hodně nedbale otřel zplesnivělou houbou.

Tate počká, až učitel odejde – do kabinetu, vyhonit si u porna – beztak. Pak vstane a dojde k Nerovi. Opře se o lavici.

Tate: „Máš pro mě nějaké jídlo?"

Nero si narovná tkaničky mikiny, na které je obrázek z Mrtvé nevěsty Tima Burtona, a sáhne do batohu. Podá Roswoodovi obloženou bagetu, láhev s colou a sedmdesáti procentní čokoládu, která dle informací na obalu pochází odněkud z Litvy.

Tate: „Díky, zítra vem i chipsy."

Vybere si bagetu. Podívá se, co je uvnitř, ale nakonec se usnese, že by snědl všechno. Otevře colu a napije se.

Tate: „Tohle je fakt dobrý. Za odměnu se mě můžeš na cokoliv zeptat."

Nero: „Můžu ti přivonět k vlasům?"

Tate: „Víš co? Vždycky, když uděláš nebo řekneš něco divného, řeknu ti Nerone. Dobře, Nerone?"

Nero: „Takže můžu?"

Tate (rozčarovaně): „NE!"

Ukáže na čokoládu, jako by se ptal, zda si ji může vzít. Když mu ji Nero přisune, celou tabulku sní, aniž by ho napadlo se rozdělit.

Tate: „Ale jsem rád, že se ti líbím. Klukovi jsem se ještě nelíbil."

Nero si podepře hlavu a povytáhne obočí. Ukáže Roswoodovi na pusu a chce mu říct, že má na rtu kousek čokolády, ale pak si to rozmyslí.

Nero (otráveně): „To je pěkná blbost. Danny ze třeťáku je z tebe udělanej. Říkal, že by tě o výtvarce rád nakreslil. A Colin, ten rugbysta, má problém trefit se do dveří, když seš poblíž. Akorát sis toho nikdy nevšiml, protože se kolem sebe dost nedíváš."

Položí hlavu na lavici, čelem, a něco finsky zahuhlá.

Nero: „Chutnalo ti? Napiš si seznam, abych věděl, co ti mám donést zítra."

Tate se za Nerem posadí do lavice. Usmívá se, jako by se dobře bavil. A asi se i dobře baví.

Tate: „Tak už to řekni. Řekni, že seš ze mě udělanej!"

Nero: „Jsem z tebe udělanej."

Tate si olízne ret. Ucítí chuť čokolády, proto si otře pusu do rukávu. Ví přesně, co by teď měl říct. Akorát... Akorát to prostě říct nemůže. Zhoupne se na židli a zírá přitom do země.

Nero (zamyšleně): „Ty žiješ na kopci za městem, že jo? V jednom z těch bytů poblíž autoopravny..."

Tate: „Jen proto, že jsem ti řekl, že nejsem nejbohatší, neznamená, že hned musím žít v ghettu."

Nikdy nepřiznal, že tam bydlí. A ani to neudělá. Co by z toho měl? Kromě výsměchu nebo zbytečného litování. Přejde k oknu, sedne na parapet a přemýšlí, jestli by mohl vyskočit. Jenže... třetí patro je třetí patro.