Každá Cesta Má Svůj Začátek (T. Stark)

Část první - jeskyně

Zdravím u dalšího překladu. Mně osobně se anglický originál "The Man with no Heart (Tony Stark) - ON HOLD" moc líbil. Vybrala jsem z něj pouze část, protože přeložit 51 kapitol prostě není v mých silách.
Doufám, že se vám překlad bude líbit a předem se omlouvám za chyby. Budu moc ráda za každý komentář, připomínku, názor nebo cokoliv k tomuto příběhu.
Případně kdyby jste měli nějaký tip na dobrou povídku jak v angličtině tak i v češtině, byla bych moc vděčná.

Děkuji,
LindaV65

Říkají, že nemáte ani ponětí, jak silní můžete být. Říkají, že by jste byli překvapeni, kam až mohou zajít vaše možnosti, když procházíte těmi nejhoršími věcmi, které si jen můžete představit.

No já vám můžu říct, že jsem byl překvapený intenzitou bolesti, kterou jsem cítil po celém těle.

Trýznivá.

Příšerná.

Přestaňte.

Prostě mě nechte umřít.

Zabijte mě.

Kdybych mohl, prosil bych o to. Je známo, že jsem sobecký a tvrdohlavý možná i na to umřít, ale ne teď. Ne v momentu jako byl tenhle.

Nikdy neviňte někoho, kdo prosí abyste už ukončili jeho trápení, aby nemusel cítit něco podobného jako, je tahle bolest.

Bylo pár momentů kdy už jsem věřil, že jsou všechny moje problémy vyřešeny. Nebyl jsem si jistý, jestli jsem mrtvý nebo stále žiju.

Řekli byste, že je to nemožné?

No já si nejsem moc jistý.

Všechno bylo moc matoucí na to, abych tomu rozuměl.

A moc bolestivé.

Dokážu si vybavit, co se stalo, ale vše si pamatuju jen v záblescích. Jak jsem odmítl jet s Rhodeym a jel s jinými vojáky.

Pamatuji si toho kluka, který byl tak nervózní z toho, že seděl vedle mě a trvalo mu víc než tři čtvrtě hodiny, než mě konečně požádal o fotku. Jak si ho smrt vzala rychleji než mrknutí oka.

A pokud jde o mě, já jsem tu balancoval někde mezi životem a smrtí, cítil jsem nesnesitelné a zvláštní bodání v hrudníku a odmítal představu, že bych to mohl snést ještě o chvíli déle.

Neměl jsem ani ponětí, jak dlouho jsem tu byl.

Ve skutečnosti jsem ani netušil, kde to jsem.

Měl jsem také jiné starosti.

Nejdřív ze všeho, byl Rhodey v pořádku?

Musí být, je to zkušený plukovník. Byl v pohodě. Musel být.

A jako druhá Pepper. Vzpomínám, jak jsem trval na tom, že musí jet se mnou. Nemůžu být víc vděčný za její tehdejší tvrdohlavost. Alespoň byla v bezpečí, tím jsem si byl jist.

Nevím co se dělo zatím co já jsem byl tady, ale nemohl jsem přestat přemýšlet nad tím, jestli mě vůbec hledají.

Moc by mě nepřekvapilo kdyby ne.

Ale pokud je Rhoudey naživu určitě mě hledá, nebo ne? Radši tomu budu věřit.

Nebo Pepper...poslala by někoho, aby mě našel, nebo snad ne? Nějak se v tom ztrácím, občas mi připadá, že mě vážně nenávidí...nevím, jak to se mnou mohla snést tak dlouho, zvlášť když se občas chovám jak úplnej idiot.