Každá Cesta Má Svůj Začátek (T. Stark)

Část třetí - záchrana

Můj pohled padl na Rhodeyho běžícího ke mně. Nedokážu ani popsat, jaká vlna úlevy mnou proběhla.

Mohl jsem si být jistý.

Byl naživu.

Našel mě.

Mohl jsem jít zpátky domů.

Za Pepper.

Všechna síla, kterou jsem ani nevěděl, že mám, ze mě vyprchala v jediném okamžiku, když mě objal. Pak už jsem nebyl schopný udělat absolutně nic.

Myslím, že mě do vrtulníku donesli.

Asi jsem omdlel. Z prvních momentů mám jen pár vzpomínek.

Pamatuju si mnohem měkčí matraci.

A pamatuju si hlasy kolem mě.

,,Sklapněte! Všichni se uklidněte." Slyšel jsem, že Rhodey sedí vedle mě. ,,Tony....hele, mám tady vodu," zašeptal a jemně do mě strčil.

Bylo to horší, než kdybych byl opilý.
Hlava se mi příšerně točila a když k tomu přidám i to vyčerpání a bolest, kterou jsem cítil po celém těle, tak to moc napomáhalo.

,,D-díky," zamumlal jsem.

,,POZOR, TO JE BOMBA!" někdo zakřičel.

,,A co, když ne!?" ozval se další hlas.

,,Tony," Rhodey se znovu ozval, tentokrát blíž u mé hlavy, ,,jenom mi řekni, co ti to sakra dali do hrudníku? Co to sakra je?" řekl a z hlasu mu vyzněl strach. ,,Je to bomba, kámo?"

Zmateně jsem zamrkal: ,,N-ne....Já..." ostře jsem se nadechl ,,hmmm, h-hlavně t-to nevyndavej!" náhle jsem zpanikařil.

,,Klid, Tony. Jenom se o tebe bojíme, jasný?"

,,N-ne bomba. Ne..." zamumlal jsem, ,,J-já jsem to postavil..."

,,Dobře, blouzní, měli bychom ho dostat co nejdřív na základnu a..."

,,Sklapněte!" rozkřikl se Rhodes, ,,Nebo snad pochybujete o tom, že je schopný tohle postavit?"

,,Uprostřed pouště? Ano, pochybuji."

,,Já...t-to je o-oblukový reaktor," vysvětloval jsem z posledních sil ,,on mě....u-udržuje naživu."

,,Cože?" Rhodey se na mě vyděšeně zadíval.

Smutně jsem se pousmál a zavřel jsem oči. ,,M-myslel jsem, žes p-pátrání po mně v-vzdal."

Sevřel mojí ruku. ,,Nikdy, Tony."

Ta upřímnost v jeho hlase mě donutila se otřást. Co jsem kdy udělal, že jsem si zasloužil tohle přátelství?

,,Teď odpočívej, Tony. Na základně seženu nějakého doktora, aby tě prohlédl.

Už jsem nenašel sílu na odpověď. Nechal jsem se pohltit spánkem.

Děkuji, že jste dočetli až do konce a doufám, že se vám příběh líbil.