Modrý kód Lucka a Maty od začátku

Svatební šaty

Lucka s Matym se vracejí domů. Oba si dovolenou užili. Lucka se už nemohla dočkat, až to všem řekne. Ze svatby byla nadšená.

Na urgentu:
Lucka přišla na urgent, kde nebyla ani Mery ani Vali. Tak šla na lékařák, kde nebyl nikdo jiný kromě Mery a Vali. Hned jak Lucka otevřela dveře Mery s Vali se na ni okamžitě vrhly, přivítali ji a vyptávali se.
M: Ahoj Luci.
L: Ahoj holky. Tak co se dělo, když jsem tu nebyla?
V: Nic moc. A co vy? Jak bylo?
L: No... Nádherně. A...
V: Co A...?
L: Nic.
Me: Jo a proto se celou dobu směješ?
V: No tak Luci řekni nám to.
L: Už musím jít.
Me: Neodejdeš dokud nám to neřekneš!
Po této větě se Lucka otočil, udělala pár kroků, ale v tom ji Mery chytla za ruku a přitáhla ji zpět, ale když ji chytla za ruku něčeho si všimla.
Me: Počkat počkat počkat. Co to máš na ruce? To je zásnubní prsten.?
L: Jo.
V: Budete se brát.
L: Jo.
Všechny tři začali hlasitě pišťet, že to přilákalo celý urgent. Když se otevřeli dveře holky stichli.
V: No a co Maty? Kde je?
L: Doma s Matýskem. Vybaluje věci. Holky?
V+Me: Ano?
L: Do kolika dneska máte?
V: Já jen dopolední.
Me: Já taky.
L: Takže? Šli by ste mi pomoct odpoledne vybrat svatební šaty?
Me: Za mě určitě.
V: No za mě taky.
L: V kolik se sejdeme?
Me: Ve dvě?
L: Jo.
V: To mi vyhovuje.
L: A kde?
V: Tady?
L: Fajn.
Me: Proč ne.
V: Do jakého sálonu půjdeme?
L: Do toho velkého na náměstí v Praze.

U Lucky doma:
Lucka vešla do domu tak tiše, že ji Maty neslyšel. Lucka šla do třetího patra za Matýskem a Matym. Když vešla do Maty si ji
ani nevšiml. Šla k Matýskově postýlce, kde stál Maty. Zakryla mu rukama oči a Maty se takl lekl, že spadl na zem.
L: Ahoj miláčku.
M: Co vyvádíš? Lekl jsem se.
L: Promiň, ale byla to sranda.
M: Au.
L: Co je?
Me: To nic. Poďme se aspoň bavit o tom co budeme odpoledne dělat.
L: Promiň, ale já du s holkama vybrat svatební šaty.
M: Tak nic. My aspoň půjdeme pozdravit babi s dědou viď.
Při této větě Matýska pohladil po tváři.
M: A řekneme jim tu šťastnou zprávu.
L: Oni nic neví?
M: Ne. Ještě jsem jim to neřekl. V kolik jdete s holkama vybírat ty svatební šaty?
L: Máme sraz ve dvě na urgentu.
M: A kam pojedete?
L: Do Prahy.
M: A co vaši? Už jsi jim to řekla?
L: Ještě ne.
M: A kdy jim to hodláš říct?
L: Nó... Asi až jim příjde pozvánka. No nic. Kdo bude dneska vařit?
M: Já. Vařím líp.
L: Ne nevaříš.
M: Jo vařím.
L: Nevaříš.
M: Vařím.
L: Nevaříš.
Jejich hádku, kdo vaří líp přerušil Mátýsek, který začal brečet.
L: Jdu tam.
Mezitím co Lucie šla utišit Matýska, Maty se pustil do vaření.
Lucka sešla z Mátýskova pokoje do kuchyně, aby šla uvařit oběd, ale Lucka zase uvidělajak ji Maty předběhl.
L: Co to zase děláš?
M: Co asi? Vařím oběd.
L: Už zase? Já už jsem dlouho nevařila. A navíc jsme se domluvili, že dnes budu vařit oběd já.
M: Za prvé nedomluvili a za druhé můžeš vařit zítra.
L: Já budu vařit celý měsíc! A proč to vůbec děláš?
M: Miluju tě!
L: Miluju tě!

Odpoledne:
Lucka přišla na urgent o 10 minut dříve. Čekala na Vali s Mery než jim skončí služba. Mery přišla hned ve dvě, ale Vali měla komplikovaný případ, takže se zpozdila o půl hodiny. Hned jak Vali přišla vyrazili.

V salónu:
Majitelka salónu= MP
Lucka, Mery a Vali vešli do salónu. Lucii na první pohled uchvátili jedny šaty a hned na ně Mery a Vali upozornila.
L: Hele holky! Koukněte se na tyhle.
V: Jo ty jsou nádherné.
Me: Zkus si je.
L: Nemůžu nemají moji velikost.
M: A co tyhle?
L: Ty jsou nádherné, ale jsou zlaté a já bych chtěla bílé.
V: Promiňte nemáte tyhle šaty v bílém?
MP: Byli v bílé, ale poslední si jedna paní koupila asi před hodinou.
L: Děkuji.

V Rubavě:
Maty se chystal za svými rodiči. Těšil se, že jim tu radostnou zprávu řekne. Přišel k nim domů a zazvonil. Bíba mu otevřela.
Bí: Ahoj Maty. Co tady děláš?
M: Přišli jsme za vámi.
Bí: Přišli? Jé. Ahoj Matýsku. Promiň já jsem si tě nevšimla. Tak pojďte dál.
B: Ahoj Maty. Ahoj Matýsku.
M: Ahoj Tati.
Bí: Co si dáš?
M: Kafe.
Bí: Jdu ho udělat.
Bíba udělala kafe a hned se pustili do řeči.
B: Tak co? Jaky bylo?
M: Jedním slovem NÁDHERA. Řím je nejkrásnější město, jaké jsem kdy viděl.
Bí: To je skvělý.
M: Jo a ještě něco.
Bí: Co?
M: Budeme se s Lucií brát.
B: To je skvělý.
Bí: To se musí zapít.

V salónu:
Lucka, Mery a Vali vybírali šaty několik hodin, ale Lucka si nemohla vybrat.
L: Tady nic není.
V: Něco tady musí být. Je to největší a nejlepší salón v republice. Když to nebude tady tak už nikde. Tak se pojďme ještě podívat.
Me: Je to zbytečné. Viděli jsme všechny šaty a Lucka si ne a ne vybrat.
MS: Tak co už jste si vybrali?
L: Ne. My už asi půjdeme.
MS: Počejte. Před chvilkou nám přivezli nové šaty. Ještě nikdo je neviděl. Chcete je vidět?
L: Jo rády.
Hned jak Lucka viděla šaty, tak si je zamilovala a šla si je vyzkoušet.
L: Tak co?
V: Sluší ti.
Me: Jo jsi jako princezna. Doslova
L: Díky. A navíc jsou nádherné, slušní mi, mají je v mé velikosti a jsou bílé.
V: Bereme je?
L: Jo.

Šaty:

V Rubavě:
Lucka odvezla Mery a Vali a jela taky. Přijela domů a automaticky šla do Mátýskova pokoje. Když ho tam nenašla, tak šla do ložnice. V ložnici taky nikdo nebyl a potom šla do koupelny a když je tam nenašla zavolala mu.
L: Ahoj Maty. Kdepak jste?
M:  Ahoj. Jsme v obýváku.
L: V tom ve druhém nebo v prvním patře?
M: Ve druhém.
L: Díky.
Lucka zavěsila a šla do obýváku.
L: Copak tu děláte?
Přišla  k Matýskovi, dala mu pusu na čelo a potom si sedla Matymu na klín.
M: To tu nemůžeme být?
L: Můžete. Tenhle dům je fakt moc velký.
M: To ti vadí?
L: Abych tě tady mohla najít, musím ti zavolat.
M: Teď se ti zdá velký, ale až se vezmeme a budeme mít kupu dětí, tak ti bude dobrý.
L: Kupu dětí? Kolik dětí by si chtěl?
M: Kolik dětí by si chtěla ty?
L: Já se ptala první.
M: Dobře. Chtěl bych jich aspoň čtyři a ty?
L: Já taky. A co kdyby jsme uložili malého a šli tu debatu dokončit v ložnici?
M: Fajn.

Tohle je patnáctý díl mé knihy.

Konečně další díl dlouho jsem nic nevydala. 😞😏
Dnešní díl je delší než všechny ostatní a za to jsem ráda. Konečně se mi povedlo napsat víc jak tisíc slov.🙂