Konečně sebou můžu jenom tak plesknout o postel a nepřemýšlet nad ničím. Hehe, kecám. Takto to nefunguje. Jak by mohl někdo nad ničím nepřemýšlet. Jde to vůbec nebo to je jenom slovní obrat? Mmmmm.. zase přemýšlím nad blbostma. Skvělé.
Když dnes skončila hodina biologie tak se mě ten kluk zeptal jestli bych mu neposlala nějaký učivo. Měla bych to udělat. Je mi ho celkem líto, protože už tak to bude mít dost těžký na této škole. Čekám kdy nepřijde do hodiny a uvidím ho rozflákanýho na chodníku. Takto alespoň vypadal můj 3. den na této zkurvené škole. Kdybych mohla tak nejraději odejdu nebo ještě lépe tu díru podpálím.
Po nějaké té době přemlouvání se jsem fakt vstala a našla si jeho profil na facebooku.
Alex: Můžu ti poslat teda ty sešity?
Oliver: Jo, dík.
Tak jsem to asi půl hodiny fotila a všechno mu poslala.
Oliver: Fakt díky. Nikdo jinej by mi to asi neposlal.
Alex: hm, asi jo.
A takto jsem naši konverzaci ukončila. Alespoň že se nechoval jako oni. Působil celkem fajn. Vlastně nebyl ani škaredý. Jen jsem se už nechtěla s nikým začít zase bavit. Už nikdy.
Je celkem pozdě. Vzala jsem sešity a učebnice, sedla si ke stolu a začala se učit.
"Ten jeden zasranej, podělanej, dementní,..." začala jsem nadávat, když mi začal zvonit jako vždy budík. Přestává mě to bavit. Alespoň že už je pátek a já budu moct vypadnout ze školy.
Každý ráno stejný. Hygiena, oblečení, káva a jde se. Jenže to tentokrát bylo jiné. "Ahoj" pozdravil mě někdo. Otočila jsem se a uviděla Thoma. "To jsi stalker že víš kde bydlím?" řekla jsem otráveně. "Víš mohla bys nejdřív třeba pozdravit" uchcechtl se. Celou dobu zářil jak sluníčko. "Hm, čau." "Vidíš jak ti to jde." Na chvilku jsem se zastavila. "Co vlastně děláš před mým barákem? Jak víš kdy jdu do školy? A vůbec... co po mně jako chceš?" řekla jsem celkem otráveně. "No tak za prvé : Vidím že chodíš sama tak jsem tě chtěl doprovodit, protože se už sám nudím. Za druhé: Čekám tady asi 10 minut. Odhad." rozmáchl rukama a nevinně se usmál. "A co když chci chodit sama. Můžeš mi být fuk." "Stejně nemáš na vybranou." V tomto měl nejspíš pravdu. Prostě jsem to vzdala. Nemělo cenu se s ním dál hádat, protože jsem už teď nestíhala. "Tak teda jdem" řekla jsem znaveně. A on nahodil vítězný pohled. Celou cestu nikdo nemluví ale to ticho mi nevadilo. Spíš naopak. Takže teď mám něco jako "kamaráda" na hození do školy? To je ujetý.
"Dík za doprovod"
"Nemáš zač" vzal prkno a jel pryč.
Dívala jsem se na vzdalující se postavu a pak běžela do školy. Na chodbě byli furt dementi i když už musela chybět jen chvilka do zvonění. Aha, já zapomněla že na to serou a zajímá je jenom jazyk frndy se kterou si vyměňoval sliny. Fuj.
Zasedla jsem do lavice ve které už seděl oliver. "Čau" řekl hned co jsem si sedla. "Ahoj" špitla jsem a zrovna zazvonilo. Učitelka přišla do třídy a sedla si za svůj stůl. Upravila si své obrovské brýle a začala mluvit. "Tak třído... jistě jste již slyšeli o tom, že pojedeme na 5ti denní výlet. Takže to rychle shrneme. Všichni budete i s věcmi před školou v pondělí v 8.00. Kdo tam nebude, tak nejede. Někdo nějaké otázky?" Usmála se a rozhlídla po třídě. Jedna holka ze zadní lavice zvedla ruku. "Ano Mio?". Trochu se narovnala, prohodila vlasy našpulila rty a zeptala se : "Jak budeme po pokojích?" To byla docela dobrá otázka na takovou pipku. Stejně ani nepojedu tak se mě to vlastně ani netýká... "Mám zde rozpis" začala číst snad kilometr dlouhý seznam. "Hej, musíme jet?" drbl do mě Oliver. "Asi" řekla jsem. "No takže Mia s Alexandrou." Cože? Já asi špatně slyším. To potěš koště. Takže 100% nejedu. To by byla sebevražda. Nezvládnu to. Já prostě nejedu. "Olivere, mrzí mě to ale budeš muset být sám na pokoji. Obsadili jsme celou chatu a s učiteli spát nejspíš nechceš. Je tu ale možnost vzít si přistýlku a ..." "Ne. děkuju. Je to v pořádku." To mu závidím. Proč nemůžu být taky sama na pokoji? "Máš štěstí" šeptla jsem po něm. "Já vím" trochu se pousmál a dál jsme již nerušili výklad učitelky která pokračovala ve výuce.
Konečně zase zazvonilo. vzala jsem věci ze stolu a chystala se k odchodu. Šla jsem mezi posledními ale spadlo mi na zem pouzdro. Dřepla jsem si pro něj. Měla jsem ho už skoro v ruce ale najednou jsem viděla před obličejem nohu. Pouzdro se odkutálelo až ke stěně a já se podívala kdo to byl. "Ahoooj oblůdko." zapištěla Mia. "Jujky, za to pouzdro se moc omlouvám." řekla lítostivým pohledem a usmála se jako neviňátko. "No ale k věci. Abysme si to ujasnily... já budu na pokoji sama. Jediné kdy tam budeš je, když budeš chtít spát. Nebudeš nás s holkama rušit. Je to jasné?" klasicky vyšpulila rty a prohrábla si vlasy. "Hm..." víc jsem nemusela ani říkat. "Výborně! Vše domluveno. Tak čau ošklivko." a odešla. "Jsi v pohodě? Počkej podám ti to"pouzdro." řekl Oliver a podal mi ho. "Děkuju." jenom jsem špitla, sklopila hlavu a rychle mizela ze třídy. V té třídě byla divná atmosféra.
Vyletěla jsem ze dveří a slyšela jsem několik nadávek protože do mě vrazilo několik tupců. Hodila jsem věci do skříňky, vzala další učebnice a vyrazila.
