Nikdy jsem nevěřila že může i můj život být takhle dokonalý, byl to měsíc co jsem měla jeho, šla mi škola, měla jsem kamarády ale to.....
To není můj styl života....
___________________________
Jednou když jsem já, Alex, Em a Kája s Honzou, Káji tehdy nejlepší kamarád, byly v lese, jestli se tomu tak dá říkat, vzala Alex s Em Karlův telefon a začaly se, jako na jakémkoli telefonu co se jim dostane do ruky, fotit.
Odemkly ho a řekly si že začnou psát náhodným lidem, viděli tam chat s jeho sestrou tak jí chtěli napsat.
Trvalo mi dlouho než jsem z nich vytáhla co tam bylo.... O to víc mě mrzí to, co se stalo.
Ale k tomu se musíme nejprve dostat.
____________________________
Ten den jsem se s Kájou bavila jako ještě nikdy s nikým. Byly jsme spolu celý den, od školy až do té doby než jel domů.
Byly jsme v už zmiňovaném lese a věnovaly se jen sobě, byl to nejúžasnější den mého života ale jak už to tak bývá, tak vždy ta malá dokonalá chvilka skončí.
Když odjel domů hned mi zase napsala jako pokaždé, chvíli na to jsem jela domů i já a těšila se až mamce řeknu, že jsem se zamilovala.
Těšila jsem se jako malá, konečně jsem našla člověka který mi rozumí a dokázal by respektovat moje chyby a možná je i napravit. Co že už trochu nemotorně líbá, právě to jsem na něm milovala..... A vlastně..... Pořád miluji.... Do teď... Každou jeho chybu i dokonalost, a nejvíc to, že i když nikdy neměl jinou stejně byl schopný mi říct že mě miluje a že tohle nikdy necítil.
_______________________
Přijela jsem domů nadšená jako malá, mamka nebyla doma tak jsem si udělal povinnosti a čekala než přijede v domnění že by to konečně mohlo vylepšit naše vzájemně vztahy.
Ale pak ta idylická nejdokonalejší chvíle v mém životě......
Skončila.....
Paťo!?!
