Avengers příběh - Stony

Deprese

Steve:

Už jsou to dva týdny od toho incidentu s Buckym. Celou tu dobu jsem nevytáhl paty ze svého bytu. Skoro nic nejím a sprchoval jsem se naposledy předevčírem. Jediného člověka jsem pustil dovnitř. Byl to Hawkeye. Ten mi řekl, jak je na tom Tony a přeříkal mi omluvu od Buckyho. Byl jsem šíleně naštvaný. Bucky to udělal, protože žárlil na Tonyho a možná se do mě taky trochu zamiloval. Tony se věčně opíjí a nikoho k sobě nepustí. Když jsem se to dozvěděl, propukl jsem v pláč. Hawkeye mě utěšoval. Byl jsem zoufalý a nešťastný.

Proč je láska tak proklatě složitá věc?

Tony:

Nevím kolik je hodin a kolik sklenic jsem vypil, ale upřímně je mi to jedno. Ten hajzl si teď užívá se svým milovaným Buckym a je celý zaláskovaný. Pitomá láska.
,,Ó... Steve, obejmi mě. Já tě tak miluji." ,pronesl a začal si hrát s dvěma plyšovými medvídky, které se Stevem vyhráli na pouti a pokračoval ve hře, ,,Já tebe taky, Bucky.". A pak k sobě tiskl čumáčky medvídků. Bylo jasně vidět, jak moc je na mol. Nechtěl tady nikoho. Jarvis proto nikomu neotevíral. Už za ním přišla Natasha, potom se k němu dobíval Bruce. Dokonce přišel i Barnes s nějakou omluvou, ale ta ho nezajímala.

Chtěl být navždy sám.