Avengers příběh - Stony

Co na to říct?

Už je to několik dní, co prasklo, že spolu Steve a Tony chodí. Tony to bral úplně v klidu a nedělal si z toho žádné vrásky, vždyť je to normální, když se mají dva muži rádi, jenom Steve z toho byl na rozpacích a nevěděl, co má dělat nebo jak se tvářit. Připadalo mu, jako by si o tom šuškal celý vesmír a on před tím nemohl nikam utéct. Když šel po chodbách Avengers Toweru snažil se nahodit nějaký normální úsměv nebo se aspoň uklidnit a nelámat si s tím hlavu.
Vešel do poradní místnosti a tam byl celý zbytek týmu, až na Tonyho, který přišel hned potom, co za ním zaklaply dveře. Všichni se na ně podívali, pak sklopili zrak a dělali, že mají něco důležitého na práci. Jenom Clint vykřikl: ,,Tady jsou naše hrdličky!"
,,Sklapni!" vyjel na něj Steve.
Clint se lehce přikrčil a ani nedutal. Nikdo nic neřekl, nikdo se ani nepohnul. Takhle se Steve nikdy nechoval.
Tony se usmál a promluvil láskyplně k němu: ,,Steve, co se děje, trápí tě něco? Nebo se ti něco nelíbí?"
Ten se obrátil zády a mezi zuby procedil: ,,Nic se neděje."
Tony ho zezadu objal a řekl: ,,Ale děje. Proč mi to nechceš říct, Stevie?"
Steve uviděl jak se Barton začal zase hloupě tvářit, vytrhl se mu z objetí a než se kdokoliv vzpamatoval, držel Bartona pod krkem a díval se mu do očí, druhou ruku připravenou k úderu.
,,Co to děláš? Pusť ho!" zakřičela Nat.
Bruce se snažil udržet emoce pod kontrolou, aby tu nebyl ještě ke všemu jeden velký zelený problém. Ostatní byli celí zkamenělí. Steve poslechl. Tony se chtěl zeptat znovu, ale to už Steve vybouchl a začal křičet: ,,Jo, jasně. Vše je v pohodě. Jenom si tady z nás každý dělá srandu a blbě se culí. Homosexualita se prý toleruje. Ne, je to skoro to samé jako kdysi!"

***
Vybíhal ven z Avengers Toweru a nasedl na motorku. Odjel na místo, kde to znal pouze on. Malá tělocvična na kraji New Yorku. Už tam sice čtvrt roku nebyl, ale co. Tady ho nikdo jen tak nenajde a je tu klid. Jenom on, spousta vzteku a boxovací pytel. Nebyla tu ani noha. Vtom se ale začalo ozývat takový tichý, lehce chraplavý, ale jemu povědomý hlas. Vycházel z temné chodby vedoucí někam... Vlastně ani neměl tušení, kam to vede. Pomalu šel a najednou spatřil na konci chodby postavu. Popošel ještě pár metrů a postava zachraptěla:
,,Steve, Steve. Jsi to ty?"
Nemohl uvěřit svým očím. Byl to Bucky. Jeho přítel Bucky! Přibližoval se k němu a Bucky povídal dál:
,,Steve, já tě hledal. Omlouvám se. Nechtěl jsem tě zabít. Vzpomněl jsem si na tebe a šel tě hledat." ,na chvíli se odmlčel a skoro plačtivě pokračoval,
,,Já mám strach, že mě Hydra znovu chytí a já znovu zapomenu."
,,To už se nikdy nestane, Bucky. To ti slibuji." odpověděl Steve a chtěl obejmout Buckyho, ale ono to nešlo." Bucky se rozplynul. Náhle se kolem něj namačkalo snad sto vojáků Hydry a každý z nich měl střelnou zbraň. Pár jich pobil, ale ti ostatní ho svázali a dali mu takový uspávací prostředek, který nezvládl ani supervoják.

***
Probral se v temné místnosti. Uprostřed ní bylo velké kovové křeslo a k němu byl silnými pouty z nějakého neuvěřitelně pevného kovu připoutaný. Snažil se z toho vyvlíknout nebo ta pouta urvat, ale nic se nestalo. Z toho nejtemnějšího kouta vyšel jeden z nadřízených Hydry a promluvil:
,,Výborně, kapitán se probudil!"
,,Vy šmejde! Co jste udělali Buckymu?! Za tohle zap..." začal se dusit. Bucky vyšel za tmy a  škrtil ho svou kovovou rukou tak dlouho, dokud mu nadřízený nepřikázal ať přestane. Bucky poslechl a stoupl si vedle něj.
,,Až to s vámi skončíme, kapitáne Ameriko, budete stejně tak skvělý, ne-li ještě lepší než Winter Soldier. Bude to nádherné. Slavný americký hrdina ve službách Hydry." řekl.
,,Nikdy se k vám nepřidám!" křičel.
,, Ale přidáte. Zde máte ukázku jak budete na slovo poslouchat." usmál se a něco Buckymu pošeptal. Viděl jak k jeho příteli přistoupil voják Hydry. Bucky mu ve vteřině zlomil vaz, z kapsy vytáhl dýku, kterou bezvládnému tělu rozřízl trup. Pak už jen uviděl, jak srdce v jeho kovové dlani naposledy bouchlo a nastalo hrobové ticho. To ticho přerušil něčí hlas, který vydal rozkaz k zahájení operace. Bucky mu úplně znehybnil ruku, aby se nepohnula ani o milimetr a jeden ze zrovna přícházejících doktorů mu stříkačkou vpíchl do žíly podivnou látku. Přístroje kolem něj hučely a on necítil nic jiného než nekonečnou bolest, která se ani se sérem supervojáka nedala zvládnout. Neslyšel nic jiného než svůj vlastní křik rozléhající se po celé základně nepřítele. Volal a křičel jméno svého milence, který mu chtěl pomoct a vyslechnout ho. Místo toho na něj křičel a ke zbytku týmu se choval ještě hůř. Bylo by mu jedno, co by si o nich a jejich vztahu ostatní mysleli.

***
Za hodinu seděl Kapitán Amerika nehybně v tom samém křesle, jeden z nadřízených přistoupil a vyřkl rozkaz.
Kapitán Amerika otevřel ústa a z nich vyšla pouze dvě slova:

,,Hail Hydra!"