Avengers příběh - Stony

Odpuštění

Natasha:

Už jsou to dva měsíce, co se Tony a Steve pohádali. Oba si konečně vyslechli vysvětlení od Barnese osobně, ale ani jeden se do teď neměl k tomu, aby toho druhého aspoň nějak kontaktoval. I když to nerada přiznávám, rve mi to srdce. A ještě ke všemu to ničí náš tým! Proto jsem se tomu rozhodla učinit přítrž. Oběma jsem poslala vzkaz, že se s nimi chci sejít v parku. No, co. Když se k ničemu nemají, musím to vzít do vlastních rukou.

V parku...

Steve:

Přišel jsem na místo určení. Zde se mám setkat s Natashou. Řekla, že se sejdeme u fontány, ale ona tu není. To je zvláštní. Vždy chodí včas. Nevadí. Tak tady chvíli počkám a budu se kochat okolím. Brzy jsem uviděl přicházet mně podvědomou osobu. Ale Natasha to nebyla. Tahle osoba měla tmavě hnědou kštici, která nebyla již dlouhou myta nebo česána. Jeho čokoládově hnědá kukadla byla zarudlá od pláče a neustálého pití alkoholu.
,,Tony?" řeknu polohlasně.

Tony:

Tak jsem teda přišel. Má tu na mě čekat Vdova. Rozhlédnu se. Nikde ji nevidím. Jenom jeho. Jeho jiskra v modrých očích se zcela vytratila. Kouká na mě skelným pohledem. Tvář má pobledlou a rozhodně skoro vůbec nespal. ,, Steve?" oslovím ho.

Pohled třetí osoby:

Chtěli si toho tolik říct. Tolik věcí. Ale to jediné, co udělali, bylo, že ustrnuli v dlouhém objetí a po tvářích jim tekly slzy. Mísilo se v nich tolik pocitů. Pár lidí si možná ťukalo na čelo a říkalo si, proč tady ti dva podivní blázni stojí, objímájí se a pláčou. A odpověď zní:

,, Protože to blázni jsou. Dva zamilovaní blázni."

Někde opodál:

Bucky se dívá na pár u fontány a sklopí zrak. Vedle něj stojí Clint, chytne ho za rameno a povídá:
,,Jen klid, však ty si taky někoho najdeš" ,mrkne okem a dodá, ,,takový kocour jako ty."  Na závěr plácne Buckyho přes zadek. Ten se na něj usměje a odejdou pryč.