Milovat je málo.. DOKONČENO

2. kapitola

"crrrr.. crrrr..."
Bože můj.. To se mi snad zdá tohle.. Vážně už je ráno?!

"Maddie snídaně tak vstávej honem! Ale rychle abych tě mohla zavést" volala na mě mamka z kuchyně

"nojo mami.. Vždyť já už jdu"
Absolutně vůbec se mi nic nechtělo.. Ale co mi zbývalo že.
Rychle jsem se převlékla do civilu a šla na snídani. Neuběhlo ani půl hodiny a já už sem seděla v autě a čekala na mamku. Ale už předem bylo jasné, že ve škole budu extrémně brzo ale aspoň nebudu dělat dojem největšího opozdilce.
A s tím že tam budu brzo sem měla pravdu. Teď už mě jen čekalo otevřít dveře do školy a čekat.
Když sem si to tak kráčela po chodbě a přemýšlela na různýma blbostma tak se najednou rozrazily dveře od pánských záchodů a já z toho leknutí spadla na zem i s tím člověkem co vycházel.

"Bože promiň.. To jsem vážně nechtěl... Já myslel že jsem tu sám" řekl mi ten kluk

"Neee dobrý, vůbec se neomlouvej protože jsi nemohl vědět že tu někdo bude a to já sem si měla dávat větší pozor a nechodit tak blízko všem dveřím." řekla jsem mu aby neměl nějaké výčitky

"A nic tě nebolí? Nechtěl bych tě mít na svědomí :D" řekl mi nazpět

"Nene všechno je dobrý ale když už jsme se tady tak potkali tak by jsi mi mohl říct jak se jmenuješ :D" řekla jsem mu aby to nevypadalo až tak trapně

"Jo jasný, promiň. No já jsem Noah-Noah Schnapp a ty se jmenuješ jak?" zeptal se mě ten kluk, ten Noah

"Já Maddie Ziegler a jestli jsi taky prvák, tak by jsi mi taky mohl říct, jaká je tu třída prosím :DD" řekla jsem mu

"Hele to já nevím.. Téměř nikoho tu neznám" odpověděl mi

"Neznáš? Copak jsi sem přišel až teď?"
Zeptala jsem se ho se zaraženým výrazem jelikož mě tohle ani nenapadlo

"Jojo, tohle je můj první den a jak tak koukám, tak tvůj taky :D" řekl mi

"Přesně tak :D ale co kdyby už jsme šli do třídy?" navrhla jsem mu

"Hele mohli by jsme" odpověděl mi a šli jsme. Po cestě do třídy jsme si ještě povídali a nakonec jsme si do lavice  sedli spolu.

Asi po dalších 10 minutách čekání se konečně otevřeli dveře do třídy do kterých postupně chodili nějaké děcka.. A teď nastal ten problém. Sedli jsme si do lavice která už očividně někomu patřila.

"A heeele, nováčci mi sedli do lavice. Nechci rušit ale tohle je moje místo" řekl nám nějaký kluk

"Tak si zkus najít nové místo. Co ty na to?" řekl mu Noah

"Upřímně.. Nebudeš tady ten co rozkazuje chlapče" odpověděl mu ten kluk a jeho tón odpovídání byl ale neskutečně arogantní

"Víš co Noahu, jdeme si sednout jinam. Já se tady s umíněncem hádat nebudu" řekl jsem a u toho se zvedla z lavice a kráčela si to i s Noahem k jiné, teď už prázdné lavice.

"Slečinko, pro příště se jmenuju Levi a ne umíněnec" nad tím sem se jen pohledem pozastavila a radši už to neřešila.

"Nikdo z nás si teď není jistý jestli s tím umíněncem neměla pravdu Levi" řekl nějaký kluk který zrovna procházel třídou.. Před tím sem si ho ani nevšimla ale teď mě docela zajímalo kdo to je.