Milovat je málo.. DOKONČENO

42. kapitola

Mě to opravdu všechno mrzelo.. ale jediné co jsem teď chtěla bylo, abych měla konečně Jaedena zpátky u sebe a všechno, všechno bylo v pořádku.

Ani nevím jak, ale usnula jsem.
Hned jak jsem se vzbudila, tak jsem myslela na Jaedena.. mé jediné štěstí bylo, že byla sobota a já nemusela do školy.. to bych nezvládla.
Když jsem si šla do koupelny, tak jsem potkala Eatse.. Včera jsme spolu ani nepromluvili.. Nebylo to cíleně.. Já jen byla celý den zavřená v pokoji.

"Maddie já se za všechno moc omlouvám." řekl mi Eats

"Tommy to je dobrý, to nemusíš. Není za co." řekl mi

"Opravdu?" zeptal se znova

"Opravdu" řekla jsem a objala ho.. pak už jsem šla i s Eatsem do pokoje

"Jak se cítíš Maddie a taky taky Tommy? Jak jste na tom?" ptala se mamka

"Já.. já nevím." odpověděla jsem jí stroze.. Tommy jen kroutil hlavou. Asi by něco řekl, ale přece jen.. tohle prostě není jeho mamka, jeho práva rodina.. ať se snažíme jakkoliv

"Ozvala se Jaedenova mamka." řekl mi s klidem, já to nechápala, jak mohla být v klidu prostě.

"Cože? A co říkala? Mami honem mluv!" zvýšila jsem zvědavostí hlas

"Prosím tě klid.. je dá se říct v pořádku. Sice hrozně potlučený a celkově prostě šíleně moc pomlácený ale v pořádku. Jen se to bude ještě nějaký pátek hojit. Ale nic vyloženě extrémně vážného to není. Zítra ráno ho pustí domů. Neboj, je živý."

"Mně se tak moc ulevilo.."řekla jsem jí..

"Ale pozor, je tak nějak v šoku.. nebo spíš. Pomalu na něj. Hlavně se nelekni až ho uvidíš, opravdu je těch šrámů prý dost." poveděla mi ještě mamka

"Mami..jeho bych se nelekla nikdy." řekla jsem a objala jí. Hned na to jsem to šla spát klukům, ale oni už to očividně věděli také.
Pak jsme se domluvili na čas kdy půjdeme za Jaedenem a bylo to.

Uběhly tak 3 hodiny a my s Tommym už jsme konečně vyrazili na místo srazu.
Všichni jsme se pozdravili a šli společně na místo.

"Já se tam těším až ho uvidím.."řekla jsem jim..

"Já taky, moc." odpověděl Finn a Noah s Jackem nadšeně přikývli. Eats se na mě jen vyděšeně podíval.. byl z toho všeho hrozně špatný.

Už to tu bylo, byli jsme před nemocnicí.. Víc než těšit jsem se začala bát, jak moc teda potlučený bude a vubec, v jakém bude prostě stavu..
Jedné sestřičky jsme se zeptali kde leží a zda se za ním můžeme jít podívat, ona řekla že ano a že už tam prý někdo je. Všichni jsme se na sebe podívali, že prostě wtf kdo to může být.

Když jsem přicházeli k pokoji a já otevřela.. seděl tam.. Levi.

"Co tu ten debil podělaný dělá do háje?!" nadával Finn.

My všichni vlastně měli výraz co tu chce a ať prostě hned vypadne.

"Jaedene co ten tu chce?" ptal se Jack

"Máme ho snad hned vyprovodit?" ptal se Noah

"Bu-buďte v klidu.. on mi to přišel.. vysvětlit." řekl Jaeden

"Vysvětlit? On ti přišel vysvětlit že tě ti jeho tři nedomrdanci a on sám zmlátili k nepoznání? Jaeden tohle ne. Tohle se nedá vysvětlit. Já s Maddie jsme slyšeli jak to na té stanici říkal. Tohle se nedá vysvětlit a ani omluvit." řekl Finn..

"Já už jsem stejně na odchodu.." řekl Levi

"To doufám, ještě abys nebyl" řekla jsem a myslím si, že můj pohled ho vyprovodil sám.
Když už ten člověk, nebo spíš dobytek konečně odešel, tak jsem šla Jaedena neskutečně obejmout. Hned na to i Noah, Finn a Jack.

"Jak ti je? Jak se cítíš?" ptala jsem se hned

"Teď když jste tady.. tak dobře." řekl nám Jaeden

"Kámo ale vypadáš příšerně" rýpnul si do něj i v téhle situaci Jack

"Jacku, i tak bude vždycky vypadat líp než ty." vrátil mu to Finn

"A nepotřebuješ s něčím pomoct? Nebo cokoli zařídit?" ptal se ještě Noah

"Nene, děkuju moc.. spíš my vy řekněte co a jak." zeptal se Jaeden

"My.. My nic. Jen jsme o tebe měli strach" řekla jsem a ostatní jen přikyvovali

"Dobře.. Ale co je s tebou Tommy?" zeptal se Jaeden.. Nešlo si totiž nevšimnout Tommyho výrazu

"Mě to jen všechno mrzí.. Vlastně za to můžu já, protože kdybych to neřekl tak tu teď neležíš." řekl Tommy