Never Say FOREVER. || h.s. ff CZ

3. část ♥

Ležela jsem ve své posteli a koukala se na televizi. Pomalu jsem usínala, ale do pokoje najednou hlasitě vtrhl Niall, v ruce měl misku popcornu a v podpaží dvě lahve s pepsi, protočila jsem očima a pustila ho k sobě do postele. "Vzhledem k tomu, že nechceš jíst jsem se rozhodl..." uvelebil se na posteli vedlě mě. "do tebe nacpat aspoň popcorn." dokončil větu a zadržoval smích. Chtěla jsem začít protestovat, že popcorn v žádném případě jíst nebudu, ale skočil mi do řeči. "A NE neberu jako odpověď." zacpal mu pusu hrstí popcornu a já ho začala plivat ven. Po dlouhé době jsem se začala smát. "Chyběl mi tvůj smích." řekl Niall posmutněla a vzal si trochu popcornu. Po jednom si ho začal házet do pusy. "Co dávaj?" zeptal se po chvíli a kývl hlavou k televizi. Letmo jsem se podívala a uviděla obličej Patricka Janea z Mentalisty. "Nejspíš Mentalista." řekla jsem když mě zaujal děj kriminálky. 

"Kdo se nám to probudil?" zasmál se na mě Zayn když jsem scházela schody dolů do kuchyně, vyplázla jsem na něj jazyk a usmála se na Perrie. "Ahoj." Pozdravila jsem je a můj hlas byl strašně ochraptělý. Celý víkend jsem nepromluvila jedinné slovo a to se na mě nejspíš podepsalo. Odkašla jsem si a šla si udělat čaj. "Ne já ti to udělám." Zaynovi ruce mě šouply na stranu a začaly mi hledat hrneček a pytlíček od čaje. Zayn vyndal ze skříňky dvě krabičky s čaji a ukázal je na mě abych si vybrala, ukázala jsem na malinový a usmála se. 

"Děkuju." řekla jsem Zaynovi když přede mě postavil můj růžový hrnek. "Niall má dnes zápas a já jdu s Perrie na večeři k rodičům..." začal opatrně Zayn. Zvedla jsem oči k Perrie a ta to jen odkývala. "Zvládneš to tu sama nebo už máš nějaký program?" opatrně se usmál. Zhluboka jsem se nadechla. "Možná bych mohla jít s Niallem na ten jeho zápas." pousmála jsem se a napila se čaje. Ušklíbla jsem se nad tou chutí a vzpoměla si, že Zayn nedává do žádného čaje cukr, sáhla jsem po cukřence uprostřed stolu a dala si do hrnku dvě lžičky cukru, zamíchala ho a opět se podívala na ty dva. Překvapeně se na mě dívali. "Co?" zasmála jsem se. "Nic." odpověděla mi Perrie. "To jen, že jsi celý víkend nevylezla z pokoje a teď chceš jít ven s Niallem a ještě navíc na jeho zápas?" zakroutila s úsměvem hlavou a Zayn jí promasíroval ramena. "Jdu mu zavolat aby mě vyzvedl." vstala jsem s čajem v ruce a odešla do "svého" pokoje. 

Sedla jsem si na postel a vytočila Niallovo číslo, po dvou pípnutích hovor přijmul. "Ahoj princezno." pozdravil mě a já slyšela jeho smích. "Čáu." zasmála jsem se. "Prý máš dnes zápas. No napadlo mě, jestli bych ti nemohla dělat psychickou podporu." řekla jsem vesele a hrála si s třásněmi na mé dece. "Jasně." řekl překvapeně. "Vyzvednu tě v půl šestý." "Dobře. Tak zatím." típla jsem telefon a rozvalila se na posteli. Koukala jsem do stropu a po dlouhé době na nic nemyslela. 

Hodiny ukazovaly čtvrt na šest a já byla ještě totálně nepřipravená. Nemohla jsem najít šálu ani kabelku a ještě ke všemu mi někam zapadl telefon. "Skvělý, vážně skvělý..." Mumlala jsem si pro sebe když jsem hledala telefon po celém pokoji. Rozházela jsem celou ustlanou postel a pak se ještě sehla abych se podívala pod postel. "Na ten výhled bych si dokázal zvyknout." ozval se v pokoji NIallův hlas a já se leknutím praštila hlavou o postel, pomalu jsem vylezla z pod postele a naštvaně se podívala na Nialla. "Nech si zajít chuť." odsekla jsem mu a držela se za hlavu kam jsem se praštila. "Zase hledáš telefon?" řekl ani ne tak udiveným hlasem. Byla jsem známá tím, že nemůžu mobil věčně najít. "Jo." Fňukla jsem. "Prozvoníš mě?" nahodila jsem psí oči a Niall vyndal svůj mobil a prozvonil mě. 

Come up to meet you, tell you I'm sorry

You don't know how lovely you are...

Slyšela jsem svoje vyzvánění a rozhlížela se po pokoji. Niall hledal se mnou a po chvilce jsme mobil našli v koupelně. Na tu jsem uplně zapoměla. Protočila jsem oči a vzala Niallovi mobil z ruky. "Děkuji." usmála jsem se na něj a dala telefon do kabelky, kterou jsem našla těsně před tím než jsem začala hledat telefon. "Můžem?" zeptal se a už vycházel z mého pokoje. "Jo." vyšla jsem za ním a když jsem si obouvala černé kotníčkové boty vzala jsem si z věšáku ještě Perriynu šedou šálu jelikož jsem tu svou nemohla najít. Doufala jsem, že to nebude Perrie vadit a vyšla jsem z domu. Zamkla jsem a vydala jsem se k Niallovu nastartovanému autu. 

Niallův tým vyhrával nad týmem ze Skotska už 3:1 a pomalu se začalo stmívat. Balon byl teď u Chrisových kopaček a řítil se mezi hráči do předu ke skotské brance, Chris nahrál Niallovi a ten kopnul míč do branky. Všichni na tribuně domácích jsme zakřičeli Gól a Niall nám posílal vzdušné pusinky. Stála jsem tam se spoustou dalších holek, které nejspíš obdivovali Niallovi spoluhráče a tleskala. Po pár minutách oznámili poločas a já sešla z tribuny dolů za Niallem a zbytkem kluků. 

"Ahoj." pozdravila jsem Chrise. Jediného kluka, kterého jsem z Niallova týmu znala. "Ahoj." pozdravil mě s úsměvem a podíval se někam za mě. "Nazdár! Vy jste nakonec dorazili!" Zavolal na někoho za mnou a přes mantinel se pak obejmul s kudrnatým klukem. Zalapala jsem po dechu protože jsem si uvědomila kdo ten kudrnáč je. Prohlídl si mě svýma smaragdovýma očima a usmál se na mě. Úsměv jsem mu oplatila a otočila se na Nialla. "Dneska válíte." Pochválila jsem je. "Máme tady náše štísko." ušklíbl se na mě a jemně mě bouchnul do ramene. 

Seděli jsme v restauraci u fotbalového hřiště a s Niallem jsme do sebe házeli kousky šunkové pizzy. Měla jsem šílený hlad, po tom co jsem celý víkend snědla asi jeden banán a pak Niallovu hrst popcornu. Na konci stolu seděl kudrnáč a celou dobu ze mě nespustil oči. Dojedla jsem poslední kousek pizzy a utřela si pusu do ubrousku. Niall do mě drkl loktem a já se na něj otočila. "Co?" vyjekla jsem a smála se. "Nechceš už jet domů? Já bych už docela šel.." řekl a pak si promnul oči. Zakroutila jsem nad ním hlavou a zvedla se od stolu. "Už jdete?" ptal se Chris. Zakývala jsem hlavou a Niall si s ním plácnul na rozloučení. Podívala jsem se směrem ke kudrnáčovi, ale už tam neseděl. Nevím proč, ale trochu jsem zesmutněla. Niall mě vzal kolem ramen a vedl mě ven na parkoviště. 

"To jí nemůžeš mít pár dní u sebe dohajzlu?!" zařval někdo do telefonu a pak se ozvala hlasitá rána. Niall nahlédl přes zábradlí na parkoviště a pak se otočil ke mně. "Neboj, to je jen Harry." obeznámil mě se situací a pak mě vedl k autu. Otočila jsem se tam odkud jsem slyšela nadávání a uviděla kudrnáče. "Takže Harry..." řekla jsem si pro sebe když Niall obcházel auto aby si nastoupil. 

____________________________________________________

> AHOJ! Takže! :) Je tu nová část, je trochu delší než jsem očekávala, ale snad vám to nevadí :D :) 

> Jak jinak... Očekávám aspoň 1komentář, ale víc by jich samozřejmě potěšilo :3 

> Co říkáte na tuhle část? Vážně mě to zajímá!!! ♥ 

> Charlottin outfit v MEDIÍCH :)