Chloe Brown

34.část🖤

Pohled Chloe:
,,Came nevíš kde mám telefon?" začínám trochu panikařit. Mámě jsem za celý týden nezavolala a vlastně jsem ten mobil ani nepoužila. ,,Brala sis ho z chaty?" ptal se mě Cameron během toho, co se zvedal z postele aby mi pomohl hledat. ,,Prozvoníš mě?" požádala jsem ho a koukla se pod postel. ,,Já musim počkat až se mi trochu nabije. Taky jsem ho nějakou dobu nepoužil" my jsme naprosto nemožný teenageři. Vždyť naše generace by měla mít telefon furt přilepený k ruce ne? Já a Cameron ho klidně skoro celý týden nepoužijeme. ,,Mám ho! Ale je taky vybitej" vykřikl Cameron a vytáhl můj mobil z jeho batohu. Vůbec nevim jak se mu tam dostal, ale jsem ráda, že se našel. Hned co jsem si ho od Cama vzala jsem ho strčila ho do nabíječky. Po pár minutách nám začali cinkat upozornění. Dvacet zmeškańch hovorů od mámy, jedenáct od Jamese a osm od Alexe. A těch esemesek?
Mamka: Kde jsi? Vim, že nejsi se školou na výletě.
Mamka: Chloe vrať se domů!
Mamka: Co znamenají ty fotky?! Elisabetho okamžitě se vrať domů!
Mamka: Ty jsi s nim? Zavolám policii jestli se dneska nevrátíš!
Co se kurva stalo?!

James: Myslim, že máte problém. Nejradši bych ho za to zabil.
Alex: Viděla jsi ty fotky? To je parchant
O čem to mluví?
,,Camerone jaký fotky?" podívala jsem se na Cama, který naštvaně koukal do telefonu. ,,Já ho zabiju!" zařval a hodil mobilem o stěnu. Já mezitím otevřela instagram, protože jsem tam byla označená podezřele často. A to co jsem hned uviděla mi vyrazilo dech. Na té fotce jsem byla já jak mám ruce před rozkrokem, Cameron mi drží prsa a kolem nás stojí Alex, James a Gabrielle. A ta fotka je vyfocená z poza rohu druhého patra chaty, kde měl pokoj jenom Sebastian. Rozbrečela jsem se a taky ten mobil zahodila. Co budeme dělat? Vždyť o tom ví celá škola! Najednou mě objali dvě silné ruce. ,,To bude v pořádku lásko. Nějak to vyřešíme. Hlavně neplakej." utěšoval mě Cam, i když na něm bylo znát, že vůbec neví jak to budeme řešit. ,,Do prdele proč jsem se neoblíkla! Vůbec jsem tě neměla poslouchat!" řikala jsem mezitím co jsem se snažila odstrčit Cama. ,,Takže je to moje chyba? Je moje chyba, že jsi se neoblíkla?" začal se rozčilovat a tim mě naštval ještě víc. ,,Jo je to tvoje chyba! Kdybys mi to neřekl tak bych to neudělala! Měla jsem se prostě vysprchovat sama" byla jsem úplně hysterická. Hrozně mě štvalo to, že tomuhle problému se dalo úplně snadno předejít. ,,Tys mě do tý koupelny pozvala pamatuješ? A taky si mi ho tam vykouřila!" křičeli jsme na sebe jak dva blázni. Já k tomu teda ještě brečela a oba jsme byli jenom ve spodním prádle takže to muselo vypadat dost divně. ,,Jo pamatuju. Jdu domu. Víš, že mi je nepříjemný o tom mluvit a stejně to vytahuješ. Seru na to. Seru na všechno!" rozbrečela jsem se ještě víc. Ne kvůli tomu, že mi Cam připomněl co jsme dělali v tý sprše, ale kvůli tomu, že se hádáme už první den vztahu. A teda taky kvůli tomu, že mě celá škola viděla nahou. ,,Jo běž. Potřebuju se trochu uklidnit" řekl Cam a frustrovaně si rukama projel vlasy až k zátylku. Já se oblíkla, vzala kufr a bez jakýchkoliv slov opustila Camův pokoj. Proč jsem mu to vyčítala? Vždyť já na tu chodbu vyšla dobrovolně. A teď musim sama čelit svojí nasraný matce, která mi dá zaracha asi do konce života. Popravdě bych se jí nedivila.
Proč ten Cameron bydlí tak blízko nás? Já ještě nejsem připravená! Řekla jsem si, že čim dřív ty dveře otevřu, tim dřív to celé budu mít za sebou a odemkla. Otevřela jsem dveře a opatrně nakoukla do našeho malého domu. ,,Haloo?" zavolala jsem opatrně a v tu chvíli jsem viděla svojí mámu vycházet z kuchyně s poloprázdnou flaškou vína a neutrálním výrazem v obličeji. ,,Běž si vybalit a příprav se do školy. Nechci s tebou mluvit" otočila se a odešla zpět do naší kuchyně. Tak tuhle reakci jsem nečekala. Myslim, že je to jenom ticho před bouří, ale i tak jsem za to ráda. ,,Opovaž se opustit dům a s nim ani s těmi ostatními už tě nikdy nechci vidět. Bez diskuze" křikla na mě. ,,Já si určitě nenechám mluvit do toho, s kým chodím a s kým se kamarádim. Ale aspoň si to zkusila." tak a teď mě zabije. Takhle drzá jsem nikdy nebyla. Ale potom, co se mi stalo na to mám nárok ne? ,,Prosím? Jak to se mnou sakra mluvíš? Jsem pořad tvoje matka a řikám ti, že se s nima prostě nebudeš stýkat! I to, když tě nikdo neměl rád bylo lepší než tohle. To jste jako měli hromadný sex nebo proč vás tam bylo tolik? Já to radši ani nechci slyšet. I když víc zklamaná už být nemůžu" co to kurva mele. Vůbec neví o čem mluví. ,,Jsem asi po tobě no. Ty jsi babičku s dědou asi taky neposlechla, když jsi se v osmnácti nechala zbouchnout co?" najednou mi přiletěla rána. Chytla jsem se za tvář a překvapeně se na mámu podívala. Jo, asi jsem si to trochu zasloužila, ale rozhodla jsem se, že budu pokračovat. ,,Rozhodně nebylo lepší, když mě nikdo neměl rád, protože v tu dobu jsem měla deprese! S nima jsem šťastná. To ty asi moc neznáš co? A promiň, že jsem vyrostla a už nejsem tvoje malá Chloe co se tě chodí dovolovat i na hajzl. Hromadný sex jak ty říkáš jsem teda zatím ještě neměla, ale normální ano. Pamatuješ si ty vůbec jaký to je? Jaký to je, když se vyspíš s člověkem, kterýho miluješ?" už jsem to možná trochu přehnala, ale furt se ve mně krev úplně vařila. Bylo vidět, že jsem tim mámě vyrazila dech. ,,Jsi si jistá, že tě miluje? U chlapů si tim nemůžeš být jistá nikdy. Ty jsi se prostě jen tak vzdala svého panenství a ještě se u toho nechala nafotit. Ty nemůžeš být moje dcera" ukončila to máma a odešla k sobě do ložnice. Jak jako nechala nafotit? Copak jsem to udělala dobrovolně? Já tu potřebuju Camerona. Byla jsem na něj hrozně hnusná, ale hrozně mi na něm záleží. A i mámě se musim omluvit, ale teď je ještě brzo. Svědomí je tak otravná věc.
Šla jsem k sobě do pokoje a na novo se rozbrečela. Nemůžu se ukázat ani ve škole. Odhodlala jsem se vytáhnout z kapsy od kalhot svůj telefon. Měla jsem tam ještě nějakou neotevřenou zprávu od neznámého čísla. Otevřela jsem ji.
Neznámé číslo: Líbí se ti fotečka Chloe? Třeba si příště rozmyslíš, jestli budeš volat o pomoc nebo si to uziješ.
Já: Sebastiane smaž to!
Neznámé číslo: To nepomůže. Šíří se to celým internetem. Lidi to sdílí víš?

Najednou začal někdo klepat na moje okno, takže jsem se ze svých posledních sil zvedla a šla se podívat co se děje. Když jsem vykoukla, uviděla jsem  Camerona jak se napřahuje aby mohl hodit další kamínek, ale uprostřed pohybu se zastavil. ,,Ahoj Chloe. Můžeš jít ven?" zeptal se mě Cam s naději v hlase. ,,No máma je u sebe v ložnici takže asi na chvíli jo" odpověděla jsem mu a mírně se usmála. Byla jsem hrozně ráda, že ho vidím a můžeme si to všechno v klidu vyříkat. Zavřela jsem okno, popadla svoji bundu a vyšla co nejtišeji ze svého pokoje. Rychle jsem sešla schody a docupitala do předsíně kde jsem si nazula pantofle, které nosim, když jdu s košem a vyšla jsem ze dveří, které jsem následně potichu zavřela. Na příjezdové cestě jsem viděla Cama s rukama v kapsách jak se na mě divá. ,,Omlouvám se" řekli jsme oba najednou a nervózně se zasmáli. ,,Nemáš se za co omlouvat. Já na tebe vyjela, i když jsi za nic nemohl. Nebo asi mohl, ale úplně stejně jako já" uchechtla jsem se. ,,Já tě neměl vyhazovat. Měli jsme si to hned vyříkat. Chceš být ještě mojí holkou?" zeptal se mě Cameron s nadějí. ,,Na co se to ptáš? Jasně, že chci" řekla jsem a udělala ještě jeden krok blíž k němu. On taky popošel a rychle mě políbil. ,,Zítra to bude hrozné Came" řekla jsem nešťastně do polibku. ,,Asi bude. Ale teď na to nemysli. Budeme na to spolu." řekl mi a pohladil mě po tváři.

Ahojky, jenom bych chtěla poděkovat za 3k přečtení❤️ Vim, že to není zas tak velký číslo, ale ještě před pár měsíci jsem měla hroznou radost z 300 přečtení😅 teď, o čtvrt roku později je to o nulu víc což mě fakt těší😂❤️
Děkuju, že to čtete a dáváte ⭐️!