Ležela jsem v posteli polonahá,jeho paže mě svíraly v pase, měla jsem hlavu opřenou o jeho vypracované ramena a vdechovala jeho specifickou vůni. Nikdy jsem pocit podobný tomuhle nezažila, cítila jsem se v bezpečí když jsem byla s ním. Vlastně mě nikdy nikdo a nic nezajímalo a kdo by byl tušit že to jedna osoba může změnit, že může změnit mě. Políbila jsem ho po tváři a doufala, že ho to neprobere. Bohužel, otevřel oči a rozespale mě probodával pohledem,ne však nepřátelským,ale takovým který jsem dobře znala,bojácným. Dívali jsme se navzájem upřeně do očí a myslela jsem že je to věčnost. Poté ale svou tvář přiblížil k té mé. Na vteřinu se mi zastavilo srdce,ale následně se rozběhlo jako na horské dráze. Zavřela jsem oči a nechala to na osudu. Líbal mě. Byla jsem šťastná,ne jako obvykle když to říkal,ale musím se smát abych se neoddala negativním myšlenkám,byla jsem šťastná doopravdy. Věděla jsem že máme oba stejný problém, nezvládneme milovat,jsme uvnitř prázdní,nežijeme nýbrž přežíváme,jediné co nás drží nad vodou je alkohol. Můžeme se cítit dokonale,ale nemůžeme se milovat, alespoň ne opětovaně,na zázraky nevěřím. Uvnitř mě bude navěky uvězněna ta ztracená dívka smýšlející pesimisticky.
ČTEŠ
Stíny
RomansPříběh o dívce,která nic a nikoho neměla, ale časem poznala že ještě není pozdě na to být šťastná.
