,,Beatrice, beruško. Došla bys mi prosím do schránky? Viděla jsem odcházet pošťačku, ale nemůžu odejít od tý cibulky.“ Liamova matka, která stála u sporáku se usmála a kývla hlavou ke schránce na jejich pečlivě udržovaném trávníku před domem.
Liam představil Beatrice mámě a otcovi hned po tom, co spolu jeli do nemocnice a co jí Liam vyznal lásku. Přišlo mu to v tu chvíli správné. Doufal, že to bude právě Beatrice, která vytáhne jeho rodiče ze smutku po jeho smrti, která se závratnou rychlostí blížila.
Jak Colleene, tak Edward měli Beatrice rádi. Připadala jim slušná, milá a podle jejich názoru se k Liamovi výborně hodila.
,,Jistě paní Paynová,“ přikývla Beatrice, vyběhla ven a ze schránky ve tvaru domečku vybrala tři dopisy. Cestou zpátky prolistovala dopisy. Dva z nich byly pro pana Payna. Jeden pro Liama. A když viděla adresu, ze které mu to bylo odesláno, přestala dýchat a srdce jí vynechalo jeden celý úder.
Když vešla do domu, zahlédla Liamova záda, které zmizely za dveřmi jeho pokoje. Odhodila dva dopisy adresované pro Edwarda Payna na stolek a bez povšimnutí Liamovi matky šla za ním, i s tučnou obálkou v ruce.
,,Co to máš?“ zajímal se Liam, jakmile vešla do jeho pokoje.
,,Posílají ti dopis z nemocnice,“ hlesla a viděla, jak Liam zesinal. Okamžitě se natáhl po obálce, ale Beatrice uhnula.
,,Beo, dej mi to,“ pronesl tvrdě, ale přezdívka, kterou svojí přítelkyni oslovil to celé zlehčila. Než si stačila uvědomit co dělá, roztrhla obálku a vyndala dopis a několik dalších papírů.
Jakmile její oči přelétly přes písmenka v dopise, které dohromady skládaly tak hrozná slova a celou diagnózu, zaplnily se jí slzami a než se nadála, nechala volně padat jak dopis, tak slzy.
,,Co to je?“ hlesla třesoucím se hlasem. Liam sklopil hlavu na papír, který neslyšně dopadl na zem.
,,Co. To. Je?“ zopakovala a jednotlivá slova odsekávala. Zaťala zuby. Nechtěla na něj křičet, ne teď, ne po tomhle. Ale nemohla. Neovládla svůj hněv.
,,Kdys mi to hodlal říct?!“ vykřikla a následně vzlykla.
,,Beo,“ začal konejšivě Liam a natáhl k ní ruku.
,,Nech mě! Kdy jsi mi to chtěl říct, Liame?! Tohle je důležitá věc a já bych jí měla vědět! Tak proč to nevím, hm?! Proč se to musím dozvědět takhle?!“
,,Beatrice, prosím nekřič,“ zašeptal Liam zlomeným hlasem.
,,Neříkej mi co mám dělat! Měl jsi mi to říct! Tohle se ve vztahu dělá! Říkají se navzájem věci! Proč jsi mi to neřekl?!“
,,Nechtěl jsem tě tím zatěžovat.“
,,Zatěžovat? Zatěžovat?!“ Do pokoje se přihnala Liamova matka a nechápavě hleděla na situaci před sebou.
,,Nic co bys mi řekl by mě nezatěžovalo! A víš proč?! Protože bys mi to řekl ty! Můj přítel, kluk, kterýho sotva znám, ale miluju ho!“
,,Já tebe taky miluju a proto jsem chtěl, abychom si ty poslední dva měsíce užili bez těhle potíží,“ vyhrkl Liam a přihnal se k Beatrice. Vzal jí za ruku a snažil se jí stáhnout do svého objetí.
,,Jaké potíže myslíš, Liame?“ ozvala se jeho matka.
,,Tvoji rodiče o tom taky nevědí?!“ Liam zavrtěl hlavou.
,,Co nevíme?“ dožadovala se Colleene odpovědi.
,,Liam má poslední dva měsíce života.“
__________________________________________________________
¤ Tak teď je to ofiko. Oficiálně vám protvrzuji, že tento příběh je jeden ze špatných konců :'( mrzí mě to, ale je to tak... Ale i tak doufám, že se vám dnešní díl líbil a zanecháte nějaké odezvy v podobě votes nebo komentáře! :D
Tenhle díl je věnovaný uživatelce FluffyPuffyUnicron, která zanechala krásný komentář u minulého i předminulého dílu.. :))
LOVE YOU!!!
ČTEŠ
Legless
Fanfiction{Book 2} ✔ Doteď byl jeho život jakési přežívání a čekání na osudný den. Tedy do té doby, než mu do něj vstoupila ona.
