Falling in love.( Larry Stylinson)

6.

Louis

Je pondělí ráno a já vstávám do školy. Od pátku, příjezdu ze třídního výletu, jsem nedělal nic zvláštního. Celý víkend jsem byl v práci a včera jsem končil směnu o půlnoci. Takže jsem se zase nevyspal, ještě když k tomu přičtu moje neustálé myšlení na mého učitele, kterého dnes uvidím, protože s ním máme hodinu. Vlastně se divím, že jsem vůbec vstal.

Vyšel jsem z baráku oblečený v černých skinny jeans a ve větším šedém svetru. Vlasy jsem si jen tak ledabyle upravil a nasadil jsem si sluneční brýle. Ještě věci do školy a mohl jsem vyrazit.

Po cestě jsem si ještě zašel pro kafe, asi z toho udělám každodenní rutinu. Už jsem se skoro blížil k parku ve kterém jsem se měl setkat s Niallem, když v tom mi někdo skočil na záda.

,,Kterej idiot ty vole. Málem jsem se tím kafem polil." ten dotyčný ze mě slezl a když jsem se otočil, nebyl to nikdo jiný než Niall, oblečený docela v protikladu ode mě, a připadalo mu to šíleně vtipné. ,,Ty jsi vážně kretén Niallere."

,,Ale no tak Loubear. Usmívej se jdeme do školy. A uvidíš toho svého kudrnáče, který se ti tak líbí, protože ho máme mít hned první hodinu." docela jsem se zastavil, když řekl to o Stylesovi, ale pak mi došlo, že jsem mu říkal, že je sexy hned ten první den co mě vezl na ten školní výlet. Zasmál jsem se a lehce ho bouchl do ramene, jen ze srandy, pak jsme pomalu šli směr škola.

Došli jsme tam a já si před školou zase zapálil, to bude asi taky zvyk. Stál jsem před školou a všímal si, že si tam stoupalo víc lidí a všichni se mezi sebou začali bavit a tak jsem tam stál a občas na něco odpověděl když se někdo zeptal.

Do třídy jsem došel jen tak tak. Sedl jsem si na svoje místo vedle Nialla. Učitel přišel a něco vykládal, ale já ho nevnímal, musel jsem koukat jen na to jak vypadá, jak hýbe pusou, jak má trochu rozcuchané vlasy. Byl jednoduše dokonalý. Na sobě měl šedé tričko a obyčejné černé skinny jeans stejně jako já.

Občas si všiml toho, že ho pozoruju, ale mě to bylo jedno. Když už jsem ho líbal tak ho můžu pozorovat no ne? A je mi jedno, že on si to nepamatuje, protože já ano.

,,Louisi, můžeš jít prosím se mnou?" zeptal se mě po skončení hodiny Styles a já jen přikývl a následoval ho do jeho kabinetu. ,,Chtěl jsem se jen zeptat jestli jsi v pořádku. Však víš kvůli tomu o čem jsme mluvili předtím." nervózně se podrbal na zátylku a pokračoval. ,,Víš když vím, že nikoho nemáš tak, chtěl bych ti nějak pomoct. Můžeš se mi svěřit kdykoliv s čímkoliv, jsem tady." dopověděl a povzbudivě se na mě usmál. Upřímně jsem tohle nečekal. Ale docela rád to slyším, aspoň mi tu plápolá ten malý plamínek naděje, že něco z mých představ by mohlo někdy vyjít.

,,Víte, už jsem si zvykl na to, že když přijdu domů tak tam nikdo není, ale dal bych všechno za to, aby mě vítala maminka, když přijdu ze školy a ptala se co nového. Nebo když něco provedu aby mi vynadal otec jako každý jiný. Ze všeho nejvíc mi ale chybí objetí. Vynahrazoval mi to můj přítel, ale ten je teď už pryč a já zase nikoho nemám. Jen mě to mrzí nic víc. Ale děkuju, že se staráte, nikdo to ještě nikdy neudělal." hned jak jsem to dopověděl tak mi po tváři stekla slza, kterou mi on pohotově setřel a pak mě vtáhl do objetí. Jeho objetí bylo to jediné co jsem chtěl cítit napořád. Bylo tak příjemné a on tak hezky voněl. Po chvíli jsem se ale vzpamatoval a odtáhl jsem se od něj.

,,Louisi, myslím to vážně. Kdykoliv za mnou můžeš přijít nebo mi napsat a já přijdu za tebou." byl vážně milý, ale já díky tomuto jeho chování začínal být ještě víc zamilovaný.

,,Děkuji vám, tohle objetí mi pomohlo nevíte jak moc. Jen já nevím bude lepší když se nebudu poutat na nějakou osobu, protože kdykoliv jsem to udělal dopadlo to špatně." smutně jsem se pousmál a otočil jsem se, že půjdu. ,,Někdy se může stát výjimka a nebýt všechno tak jak bylo doteď, jen se nesmíš bát si někoho pustit k tělu" řekl a já se usmál a poděkoval mu. ,, nebo si ho nechat spadnout do klína." zašeptal si spíš pro sebe a já ani nevím jestli jsem rozuměl dobře a tak jsem to nechal být i když mi to připomnělo to co se stalo u toho lesa a já přemýšlel jestli si to třeba náhodou nepamatuje.. Odešel jsem a šel na další hodiny, které mě ještě čekali.

Zbytek dne mi utekl docela rychle. Nebyl nějak zábavný, ale ani nějak nudný. Jen jsem pořád musel přemýšlet nad tím co mi říkal..

!!!!!!PŘEČÍST PROSÍM!!!!!!
⬇⬇⬇⬇⬇⬇⬇⬇⬇⬇⬇

*********
Hi! everyone. ^^
Tak jsem tu s novým dílem, který jak jinak zase skoro o ničem není. Ale popravdě mě se to takhle líbí. A víte proč? Protože podobně probíhal můj první rok na střední. Ne teda, že by se mi dělo přímo to co Louisovi. Samozřejmě je to z větší části vymyšlené. Ale je to inspirované mým vlastním životem a napsané tak jak bych chtěla aby to bylo.
Oops! see you later. ^^
I hope.