Falling in love.( Larry Stylinson)

7.

Louis

Už je to měsíc od doby co jsem nastoupil do školy a taky od té doby co mi Styles nabídl, že za ním můžu s čímkoliv přijít. Nejdřív jsem nad tím uvažoval, ale pak mi došlo, že to nejde. On mi nabízel pomoc jen protože mu mě bylo líto a já to tak nechtěl. Rád bych ho poznal normálně a ne jako někoho kdo se o mě bude starat, protože mě lituje. A proto jsem se mu od té doby vyhýbal. Dobře nevyhýbal, spíš jsem ho jen pozoroval vždycky z dálky a když si toho všiml tak jsem odešel. Na hodinách jsem dával pozor, ale jakmile zazvonilo zase jsem zmizel co nejrychleji pryč, aby se mnou nemohl mluvit a vycházelo mi to. 

 Také to znamená, že se blíží den kdy se to všechno posralo. Dnes je čtvrtek 4.10. Zítra to bude rok, rok od toho kdy mi umřeli rodiče. Nevěděl jsem co mám dělat a tak jsem si řekl, že zůstanu doma už dnes a možná půjdu do práce, ale až večer. Mohl bych se trochu odreagovat, přece jen je to večer bar tak proč ne.

Je 11 dopoledne a já ležím ve své posteli a na notebooku si pouštím můj oblíbený seriál. Přemýšlím co budu dělat zítra, protože nechci být jen doma a přemýšlet nad tím a ani nechci zatěžovat Nialla a nikoho jiného nemám. Jeden člověk by tu byl, ale to nepřichází v úvahu, protože co bych mu asi řekl, když se mu už docela dlouho "vyhýbám". Půjdu se prostě jen někam projít. Strávil jsem celý den koukáním na seriál a přemýšlením o zítřku. 

Když už byl čas tak jsem se šel připravit do práce. Vyšel jsem ze svého bytu v 9 a v půl 10 jsem měl být tam. Už jsem byl skoro tam když mě najednou zastavil mě tak známý a krásný hlas, kterému jsem se dlouho vyhýbal.

,,Ahoj Louisi, co tu děláš tak pozdě? A proč jsi nebyl ve škole? Děje se něco?" zeptal se mě starostlivě a já si jen povzdechl, nechci se mu svěřovat.

,,Dobrý den, jsem na cestě do práce a ve škole jsem nebyl, protože jsem se potřeboval vyspat. Vím, že bych měl myslet na školu, ale jednou se nic nestane a teď když mě omluvíte, budu muset jít abych to stihl." hned jak jsem to dopověděl tak jsem se na něj usmál a otočil jsem, že půjdu. Po chvíli jsem si všiml, že mě dohnal a jde vedle mě.

,,Můžu se zeptat kam jdete? Já jen, že jste šel původně na druhou stranu."

,,Jdu s tebou. Chci vědět kde pracuješ a navíc je pozdě, něco se ti může stát."usmál se a šel dál se mnou jako kdybychom byli kamarádi a šli spolu na pivo. Když už mluvím o pivu.. Něco si pak musím dát až odejde, doufám, že to bude brzo. Po chvíli jsme došli k onu místu a on se na mě jen podíval a šel dál. Přes den to tu sice byla nóbl restaurace, ale večer se to tu měnilo ve smradlavý pajzl. Nikdy jsem nepochopil jak je to možné. Už jen z toho jeho pohledu jsem usoudil, že se mu tady nelíbí a proto jsem doufal, že vypadne.

,,Doprovodil jste mě, nic se mi nestalo a teď můžete jít, protože já musím pracovat." falešně jsem se na něj usmál. Myslím, že je lepší chovat se takhle než dávat jakkoliv najevo, že jsem z něj vedle.

,,Když už jsem tady chci si dát aspoň pivo, to snad můžu ne?"

,,Vy můžete všechno." řekl jsem docela drze a odešel jsem se připravit abych mohl obsluhovat. Ještě jsem se stavil za barmanem a řekl mu ať hodí pivo tomu kudrnáčovi, že za ním nechci. Naštěstí byl Troye dobrej kluk takže mi vyhověl bez otázek. Dřív jsme spolu něco měli a díky tomu tady můžu pracovat, ale dohodli jsme se, že vztah by nám nefungoval, takže jsme s tím skončili.

Harry

Zůstal jsem tam stát beze slova. Nevím proč se ke mě chová takhle. Od té doby co jsem mu nabídl pomoc tak se mi vyhýbá a když už s ním konečně mluvím, vypadá to takhle.