Jak do hrobu s Mary Frances

Sklenka whiskey

Po té, co jsem pomohl Tylerovi se vším co potřeboval, jsem se posadil u nás na terasu se sklenicí whiskey v ruce. Už se pomalu smráká. Dřevěná podlaha terasy není zrovna pohodlná a střecha nade mnou ze stejného materiálu by potřebovala opravit. Celý náš dům by vlastně potřeboval opravit. Je stavěný ze dřeva, všechny podlahy jsou prkenné. V přízemí se nachází prostě zařízená kuchyně a s ní spojený salon pro hosty s velkou pohovkou, na které se dá i přespat. Mezi salonem a kuchyní není žádná stěna, jako přelom slouží pouze dřevěné schody do patra, kde jsou tři malé pokojíčky - můj, Marigold a ložnice rodičů. Jídlo dáváme do kamenného sklepa, kam se dá dostat po žebříku z terasy, když odklopíte poklop, který vchod do spíže kryje. K hlavním dveřím, na jejichž prahu teď sedím a popíjím ze sklenky, se chodí přes terasu.

Vlastně bych tomu říkal spíš veranda, ale Goldie se líbí slovo terasa. Nicméně já si pod tím pojmenováním představím obrovský balkon s krásným výhledem, takový, jaký mají rodiče Mary Frances. Mají na něm krásné květiny v truhlících a čtyři houpací křesla. To je terasa.

Znovu usrknu nápoj medové barvy a podívám se na hvězdy. Stále se snažím přijít na to, která z nich je Mary Frances. Mohla by to být tamhleta? Nebo snad ta nejjasnější, co vypadá, že je nejblíže k nám?

"Jackie!" Vedle mě se zjeví Tyler.

"Dáš si se mnou?" zeptám se ho a při tom ukážu na láhev, ze které pravidelně dolévám do sklenice.

"Sklenku bych si dal," přikývne, a já se tedy zvednu a přinesu mu čistou sklenici. Nalije si.

"Myslíš na ni, viď?" řekne po tom, co se poprvé napije.

"Ano," přikývnu. Smutně se na mě podívá.

"Jackie, netrap se tím," zavrtí hlavou. "Ona tě neměla ráda."

"Jak to můžeš vědět?"

"Vím, jak se k tobě chovala, Jackie. Nebyla takový anděl, jak sis ji vysnil. Pamatuješ, jak jsi mi vyprávěl, že máš pocit, že si s tebou povídá jen proto, že nemá co dělat?"

Zamyslím se. Má pravdu, občas jsem ten pocit míval. Mary Frances uměla být neskutečně odměřená a chladná.

"To měla jen špatnou náladu," pokrčím rameny. "Neznamená to, že o mne nestála."

"Jackie, když tě její otec poslal pryč, vůbec o tebe nebojovala," pokračuje.

"Bála se," odseknu.

"Ne, Jackie. Ona se nebála. Nebyla taková, pamatuješ? Sám jsi mi to říkal. Nikdy by nedopustila, aby jí někdo vzal něco, co chtěla. Byla odhodlaná. Sám přeci nevěříš, že by vzdala svůj život. Sám přeci nevěříš, že by se vzdala čehokoliv."

Mluví klidným, tichým hlasem. Uvědomuji si, že má možná pravdu. Ale...

"Ne," řeknu. "Ne, Tylere, ty to nechápeš."

"Co nechápu?"

"Ona se bála, že mi její otec ublíží. Ona věděla..." zarazím se. Uvědomím si, co právě chci říct. Zhluboka se nadechnu.

"Co věděla, Jackie?" naléhá Tyler.

"Nic. Nevím, proč se ke mně tak chovala. Možná na ni křičel taky," zamluvím to rychle. Ale sám tomu nevěřím. Musí to být tak, jak říkala Annie Sun. Mary Frances se bála svého vlastního otce.

Bála se svého otce, protože věděla, že zavraždil Alarica Lawsona.